Moderní demokracie má svou zaběhlou rutinu. Především platí, že opakovaná lež se stane časem pravdou, kdo ovládá minulost, ovládá budoucnost, a kdo ovládá přítomnost, ovládá minulost. Kruh je uzavřen a s pomocí ČT je dokonce tento mechanismus povinně dotován udivenými voliči.
Jak mohl Orwell v roce 1947 vědět, že v příštích desetiletích budou vůbec nějaké počítače a mobilní telefony, když v té době ti nejšikovnější ovládali pouze logaritmická pravítka a i balistické rakety se kreslily na pauzák. V té době se budoucnost viděla v letech do kosmu, léčitelnosti rakovin, autech jezdících na vodu, strojích, které vše udělají, a člověk v podstatě nebude muset vůbec chodit do práce. Co se z toho splnilo? Nic. Lety do vesmíru nepokročily, rakovina je nevyřešena, auta jezdí stále na to stejné palivo a pracovní doba se spíš prodloužila. Kdo to mohl tušit, že svou dominantní úlohu ve tvorbě dalších dějin převezme výpočetní technika a dá tak reálnou podobu Orwellovu dílu 1984. Člověk je dobrovolně sledovatelný na každém svém kroku, lze mu odposlouchávat telefon a tomu se nevyhne ani prezident s kancléřkou.
Nutně si potřebujete ulevit za nějakým keřem v parku a ejhle, později lze zjistit, kdy a jak dlouho jste hřešil i s udáním přesné polohy zhanobeného keře. Máte-li nějakou z magnetických, čipových či embosovaných platebních karet na nákupy a cestování, máte i podrobnou evidenci, kde, kdy a dokonce i co jste koupil, kudy jste jeli a kdy a kde jste vystoupili. Registrační pokladny, za čas i přes internet povinné podávání daňových přiznání, jsou dalšími malými krůčky k úplné registraci činnosti jednotlivce.
Dnes je povinné očkování batolat, příště si rodiče nejdřív nepovinně, ale rádi, nechají svým novorozencům pod kůži implantovat čip, který je snadno lokalizuje a později jim bude dokonce hlídat i jejich zdravotní stav. Dítě se neztratí, vždy bude známa jeho poloha a navíc bude stále znám jeho zdravotní stav, kdo by to nechtěl? Tato vymoženost implantace čipu bude později zákonem nařízena a lidstvo na to bude dokonce hrdé.
Již dnes lze sledovat, co si kdo u počítače čte, o co se zajímá, jak dlouho co sleduje, jaké hazardní počítačové hry hraje a jak se mu daří v nich utrácet, komu co kdy píše a co napsal do blogu. Vědci tuší, že určitě zanedlouho půjde zaznamenávat i chod myšlenek v mozku jednotlivce, hezká představa skvělých výsledků vědy, jenže takových věcí se vždy chopí mocipáni a doublethink je na světě. Dvě protikladná přesvědčení budou v myslích jednotlivce neudržitelná. Stav, kdy veřejně něco chválíme a přitom ve vlastním podvědomí si myslíme opak, bude jednou snadno odhalitelný a Orwellovi budeme muset dát zapravdu. Budeme nuceni vyslovovaným lžím skutečně věřit a zapomenout každý fakt, který by se stal ohrožující pro naši samotnou existenci. Skutečnosti se stanou nepohodlné. ČT nás již dnes do tohoto stavu vtahuje. Lež je vždy o krok před pravdou. Pamětníci 2. Světové války vymírají, mladí se učí to, co je ve schválených osnovách a poslouchají stále více zkreslované pohledy na vznik, průběh a závěr třeba druhé světové války. V poslední době se vše tak překresluje, že se budou pokládat věnce na hroby německých hrdinů a za agresory se postupně budou považovat sovětští vojáci. Na oslavy vítězství nad fašismem do Moskvy skoro nikdo ze západních politiků nepřijede. Málokdo si dnes ale uvědomuje, že nebýt Němci rozpoutané války, sovětští vojáci by sem nepřišli, zde by dál vzkvétala první republika, nenastoupil by ani únorový puč a rok 1968 by byl běžně zapomenutelným rokem. Otázky redaktorů ČT jsou položeny vždy tak, aby tázaný neměl šanci odpovědět svobodně. Prezident Zeman byl dotázán, zda si skutečně dovolí zajet na oslavu konce války do komunistického Ruska, kam nikdo z demokratické EU nepřijede. Určitě si redaktorka ČT neuvědomuje, že v Rusku mají komunisti mnoho let daleko menší vliv na vládnutí, než jaký mají ve skutečnosti v EU.
Okupace z 15. března 1939 byla tragédií našeho národa, která dokončila Mnichov a ukázala, jak se dalo zradit včera a skoro bez rozdílu dá dnes i zítra. Toto smutné 76. výročí v ČT ani nebylo letos ani připomenuto, pochopitelně na příkaz vůdčích států EU, které tenkrát podepsaly Mnichovskou dohodu. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání je v podstatě k ničemu, když musí schvalovat nařízenou doktrínu nařízenou Evropskou komisí. Bruselem nařízená linie bez ohledu na obsah a očividné lži, musí každého již doslova urážet. Stanoviska řízených médií se mění podle libosti někdy doslova ze dne na den. K politickým diskusím se zvou jen ti, o kterých se ví, jak budou spolupracovat a kývat na otázky redaktorů. Za komunismu jsme s tím všichni počítali, zvykli jsme si a věděli, že se s tím nedá nic dělat, jenže dnes tvrdíme, že máme demokracií a přitom je to někdy ještě horší.
Koho jsme si zvolili, toho musíme potom poslouchat, vstoupili jsme dobrovolně do EU, proto musíme plnit všechny ty nesmyslné eurosměrnice a nařízení. Nyní nám nezbývá než čekat, až se EU sama z té přebujelé byrokracie a nesmyslností zhroutí. Přitom společná evropská hospodářská koalice má svou logiku, to by ale vše muselo být založené na jiném principu. Pomalu a nenápadně se v podstatě stáváme jakýmsi protektorátem, naše suverenita se vytrácí i vtom co jíme, co říkáme a určitě přijde okamžik, že si nebudeme moci dovolit ani myslet, že by něco mohlo jít líp.
Novodobou taktikou je lidem vnucovat představu, že oni mají velký díl viny na dění ve světě a nemají proto nárok reptat. Oteplování planety si způsobují lidé nadměrným topením a jezděním, zdraví si ničí jídlem a pitím ve velkém, nebo malém množství, přemírou i nedostatkem pohybu si degenerují klouby, kouřením ničí sebe i sousedy, opalují se neodborně, neočkují se, nervují se, a tak by se daly vyjmenovat snad všechny činnosti člověka.
Počítače jsou velkým pomocníkem pro lidstvo, ale z parních strojů se taky nakonec staly tanky, z dopravních letadel stíhačky a bombardéry, z kosmických raket nosiče atomových hlavic, z televizí určených pro zábavu je reklamní zařízení s propagací těch právě vládnoucích. Dnes navíc ale ČT spíš pomlouvá současnou vládu a prezidenta a očividně straní pouze zájmům nadřazené EU. Z počítačové techniky se již dnes stává v rukách mocipánů nástroj dohledu. Úplné manipulaci lidstva se nakonec nevyhneme, tento proces bude plíživý a skoro nikdo si jej ani neuvědomí. Toto vše tušil Orwell v době, kdy nejlepší počítač Mark I byl dlouhý patnáct metrů, měl děrnou pásku, vysoký příkon energie, dovedl sečíst dvě čísla za 0,3 s a vynásobit mezi sebou za 6 s, vypočítat např. hodnotu sinus úhlu dokázal během jedné minuty, jinak řečeno byl daleko pomalejší, než člověk s logaritmickým pravítkem, nebo robot Emílek hraný Šaškem.
