V neutěšených dobách lidé hledali útěchu v příbězích, mýtech a pohádkách. Nabízím čtenářům úryvek z legendárního Malého prince.
I když, popravdě, vlastně nevím, zda útěchu přinese. Snad tedy aspoň úsměvné odlehčení a povzdech, že někteří vládcové jsou nepoučitelní. Nebo jim maminky a tatínkové nečetli pohádky. A nebo už zapomněli. Bohužel...
„Ale hleďme, poddaný,“ zvolal král, když uviděl malého prince. A malý princ se ptal sám sebe: „Jak mě může znát, když mě ještě nikdy neviděl?“ Nevěděl, že králové vidí svět velice zjednodušeně. Všichni lidé jsou pro ně poddaní. …malý princ zůstal tedy stát, a protože byl unaveny, zívl. „Zívat v přítomnosti krále se nesluší,“ řekl mu mocnář. ,,Zakazuji ti to.“ Nemohu se udržet," odpověděl malý princ celý zmatený. „Byl jsem dlouho na cestě a nespal jsem. Nařizuji ti tedy, abys zíval," řekl král. ,,Již celá léta jsem neviděl nikoho zívat. Je to pro mne něco nového. Tak jen zívej dál. Nařizuji ti to." ,,Teď se bojím... už nemohu...," odpověděl malý princ a po uši se začervenal. „Hm, hm," odpověděl král. ,,Tak... tak ti nařizuji chvílemi zívat a chvílemi..."
Trochu brebtal a zdál se pohněván. Králi šlo totiž o to, aby se uznávala jeho autorita. Nestrpěl neposlušnost. Byl to absolutistický mocnář. Ale byl také velký dobrák, a proto dával rozkazy rozumné.
„Mohu se posadit?" zeptal se nesměle malý princ. „Nařizuji ti, aby ses posadil," odpověděl král… „Vaše Veličenstvo," pravil malý princ, ,,prosím o prominuti, že se vás ptám..." ..Nařizuji ti, aby ses mě ptal," řekl honem král. „Vaše Veličenstvo, čemu vládnete?"
„Všemu," odpověděl král velmi prostě. „Všemu?" Král rozvážně ukázal na svou planetu, na ostatní planety a na hvězdy. „Tomu všemu?" ,,Ano, tomu všemu," odpověděl král.
Byl to totiž vladař nejen absolutistický, ale i vševládnoucí. „A hvězdy vás poslouchají?",,Ovšem," řekl mu král. „Uposlechnou ihned. Nesnesu nekázeň."
Taková moc malého prince oslnila…,,Chtěl bych vidět západ slunce... Udělejte mi tu radost... Nařiďte slunci, aby zapadlo..."
„Kdybych nařídil generálovi, aby létal od květiny ke květině, jako létá motýl, nebo aby napsal tragédii, nebo aby se proměnil v mořského ptáka, a generál by rozkaz neprovedl, čí by to byla chyba?" ,,Vaše," odpověděl pevně malý princ.
„Správně. Je třeba žádat od každého to, co může dát," odvětil král. ,,Autorita závisí především na rozumu. Poručíš-li svému lidu, aby šel a vrhl se do moře, vzbouří se. Mám právo vyžadovat poslušnost, jen když jsou mé rozkazy rozumné."
Opsáno z knihy Malý princ, A.de Saint-Exupéry, Albatros, 2017.
