Dialog dvou postav, jehož námětem ja Pandořina skříňka............................................
Postavy:
MUŽ – hraje muž
ŽENA – hraje žena
Muž čte noviny
Ž: Budeš obědvat?
Muž mlčí.
Ž: je to hotové, můžeme obědvat
Dlouho ticho. Nic. Poté jde muž jíst... Jí.
Ž: Měli bychom o tom mluvit.
M: U jídla se nemluví.
Ž: Ale my nemluvíme nikdy...Nikdy o té doby, co -
M: U jídla se Nemluví!!!
Ž: je to k zbláznění.
Muž jídlo nedojí, ale přesto ho nechá. Jde od stolu, čte noviny. Žena sedí u stolu také nejí.
Dlouhé ticho.
Ž: Já už tohle nezvládám! Potřebuju o tom mluvit!!! Čím si pomůžeme? Čím? Já to vím, ty to víš, oba to víme!!! O co ti jde?
Muž čte noviny. Žena vytrhne muži noviny z rukou.
Ž: Poslouchej mě!
M: vstane A dost! Stačí, že tady křičí to děcko! Aspoň ty drž hudu...
Ž: Ty se za to stydíš? Ty se stydíž za to, co se stalo?
M: Ticho jsem řek!
Ticho....
M: Ten dětský pláč...
Ž: zoufale žádný pláč není....
M: Ten dětský pláč.....
žena se sarkasticky usměje.
M: Zní jako klavírní úprava svatebního pochodu. Je to krásná melodie... muž se zasní
Ty to neslyšíš? Bež! Bež a utiš to dítě!
Ž: žádné není!!! není, pochop to!
Muž násilně vezme ženu za rameno a zavře ji do skříně.
Ž: brání se žádné dítě tu není, pusť mě ven!
M: Budeš tam tak dlouho, dokud ho neutišíš.
Žena mlátí do skříně, chce ven.
Zní nahlas dětský pláč a do toho klavírní verze svatebního pochodu.Muž objímá skříň. Najednou ticho.
Muž otevře skříň. Vypadne z ní žena, které se z klína valí krev. Muž ji chytí a pláče.
Oba leží na zemi v krvi... Muž se zvedne, nechá ženu tak, sedne si do křesla a čte noviny. Zní plný svatební pochod, tma.. KONEC
