Mendelssohnovo dítě

Dialog dvou postav, jehož námětem ja Pandořina skříňka............................................

Postavy:

MUŽ – hraje muž

ŽENA – hraje žena

Muž čte noviny

Ž: Budeš obědvat?

Muž mlčí.

Ž: je to hotové, můžeme obědvat

Dlouho ticho. Nic. Poté jde muž jíst... Jí.

Ž: Měli bychom o tom mluvit.

M: U jídla se nemluví.

Ž: Ale my nemluvíme nikdy...Nikdy o té doby, co -

M: U jídla se Nemluví!!!

Ž: je to k zbláznění.

Muž jídlo nedojí, ale přesto ho nechá. Jde od stolu, čte noviny. Žena sedí u stolu také nejí.

Dlouhé ticho.

Ž: Já už tohle nezvládám! Potřebuju o tom mluvit!!! Čím si pomůžeme? Čím? Já to vím, ty to víš, oba to víme!!! O co ti jde?

Muž čte noviny. Žena vytrhne muži noviny z rukou.

Ž: Poslouchej mě!

M: vstane A dost! Stačí, že tady křičí to děcko! Aspoň ty drž hudu...

Ž: Ty se za to stydíš? Ty se stydíž za to, co se stalo?

M: Ticho jsem řek!

Ticho....

M: Ten dětský pláč...

Ž: zoufale žádný pláč není....

M: Ten dětský pláč.....

žena se sarkasticky usměje.

M: Zní jako klavírní úprava svatebního pochodu. Je to krásná melodie... muž se zasní

Ty to neslyšíš? Bež! Bež a utiš to dítě!

Ž: žádné není!!! není, pochop to!

Muž násilně vezme ženu za rameno a zavře ji do skříně.

Ž: brání se žádné dítě tu není, pusť mě ven!

M: Budeš tam tak dlouho, dokud ho neutišíš.

Žena mlátí do skříně, chce ven.

Zní nahlas dětský pláč a do toho klavírní verze svatebního pochodu.Muž objímá skříň. Najednou ticho.

Muž otevře skříň. Vypadne z ní žena, které se z klína valí krev. Muž ji chytí a pláče.

Oba leží na zemi v krvi... Muž se zvedne, nechá ženu tak, sedne si do křesla a čte noviny. Zní plný svatební pochod, tma.. KONEC