Myslím, že už vím, proč veřejnost i novináři nemají rádi politiky a mnohdy je až nenávidí.
Myslím, že by si totiž lidé přáli v politice osobnosti, pro které není politika výtahem či nástrojem k tomu být konečně známý a vlivný, když se jim to v běžném životě nepodařilo.
Všiml jsem si totiž toho, že ti současní politici, kteří byli veřejnosti občansky známými i před vstupem do politiky, tak nikomu příliš nevadí a ani novináři se do nic prakticky nenavážejí. Lidem v zásadě nevadí ani pan Štětina, Mejstřík, Topfer, Schwarzenberg a podobně. Prostoru v médiích tito politici také dostávají dost, zatímco ostatní politici si permanentně na nedostatek prostoru k vyjádřením stěžují.
Politici si také všeobecně pořád stěžují, jak se do nich novináři i veřejnost navážejí, ale není právě toto návodem na to, aby se tomu sami politici vyhnuli ? Jít do politiky až v okamžiku, že něco v běžném občanském životě dokázali, stali se respektovanými, úspěšnými či známými lidmi ještě před vstupem do politiky a pak teprve začít s politikou ? To by pak měli všichni kritici stíženou pozici ! Kritizovat konání občansky úspěšných či respektovaných lidi je totiž mnohem těžší, i když se z nich pak stanou politici.
Tak moc bych si přál, aby v naší politice byli vždy lidé, kteří byli úspěšní ve své dosavadní profesi, byli respektovanými odborníky či třeba jen obyčejnými dobrými lidmi, kterých si již před vstupem do politiky lidé váží pro jejich práci, činnost či názory.
Ale je to jen sen, já vím.
Tomio Okamura
