„Novoroční projev“ Tomia Okamury 2014

Vážení spoluobčané, je těžké bilancovat minulost, protože nikdy nevíme doopravdy, jaká byla a co skutečně přináší do budoucna. Mnozí lidé v posledních letech stále častěji opakují:„Máme se nejlíp, jak jsme se kdy měli“. V mnoha ohledech mají pravdu. Většina z nás má kde bydlet, nehrozí nám masové popravy, máme ústavně danou svobodu slova, parlamentní demokracii, u výslechu je zakázané mučení, dýmějový mor i hladomor nás už léta míjejí velkým obloukem a našli bychom ještě spoustu příjemného. Na počátku minulého století přišel Albert Einstein s myšlenkou, že vše je relativní a že vždy závisí na souvislostech, na tom, co s čím poměřujeme. Já říkám: „Máme se skutečně z pohledu historie našeho národa dobře, ale určitě se nemáme tak, jak bychom se mít doopravdy mohli.“

Máme spoustu dobrých statistik a reálných výsledků. Ale kdo chce vidět, tak vidí i druhou stranu mince. Máme svobodu slova, ale když něco řeknete, nikdo Vám stejně nenaslouchá. Máme takzvaně svobodná média, která ale z velké části svobodu slova pojala jako svobodu překrucovat realitu, lhát, pomlouvat a na skandálech taky řádně vydělávat. 

V posledních letech máme nejvyšší hrubý domácí produkt (HDP) v historii našeho národa, za posledních 40 let se zpětinásobil počet bytů či domů volných ihned k nastěhování, nejvyšší je také průměrná mzda i důchod. Obchody jsou přecpané k prasknutí statisíci druhy zboží. 

Jenže k nejvyššímu HDP máme také nejvyšší daně v dějinách. Nikdy v dějinách nebyli lidé státem tak olupováni jako dnes. Olupováni doslova. Protože pokud něco pod pohrůžkou násilí vezmu a nevrátím, pak je to loupež. A stát velkou část z toho, co sebere svým občanům, nevrací. Je to ještě horší - on sám nejen že tvrdě trestá, když někdo peníze včas řádně nevydá, ale on sám dluží stamiliony firmám a živnostníkům za odebrané služby a zboží. V roce 1989 jsme měli přebytek rozpočtu 280 miliard a to byly trochu jiné peníze než dnes. Dnes jsme zřejmě okolo 1800 miliard v mínusu.  

Máme "vysokou" průměrnou mzdu, ale většina zaměstnanců na ni nedosáhne a navíc máme přes 550 000 oficiálně nezaměstnaných - tedy těch, co mají nárok na podporu v nezaměstnanosti, přičemž lidí bez práce je reálně nejméně o 150 000 víc - tedy téměř tři čtvrtiny milionu lidí oficiálně nepracují. Roste rekordně počet nezaměstnaných mladých lidí. Naše republika má šestkrát víc heren a kasin než zbytek EU dohromady. Zahraniční kapitál vlastní většinu klíčových firem a je ze 40 % kontrolován  z daňových rájů. Jen kvůli nelegálním únikům mizí z České republiky kolem 140 miliard nezdaněných korun. Podle propočtů washingtonské Global Financial Integrity se tak v absolutních číslech řadíme na dvacátou příčku na světě a jsme na tom hůř než dvakrát větší ekonomika Egypta. V Evropské unii máme úniky nejvyšší. Příznačné je, že pan Kalousek jako ministr financí tento problém v médiích bagatelizoval a popíral. Když se podíváme, že v daňových rájích sídlí i sponzoři politiků, např. firmy pana Bakaly, kruh se uzavírá. O známé slabosti politických kruhů k hazardnímu průmyslu není třeba ani psát - i tam je viditelná stopa pana Kalouska a jeho kumpánů. 

Statisticky sice už 20 let rostou důchody, sociální dávky i platy, ale velké části obyvatel se snižuje koupěschopnost. Co to s sebou nese? Extrémně roste zadlužení těch nejchudších. Exekuce přivádí stále víc lidí do neřešitelné dluhové pasti, která je možná až do konce života vyloučila z normální společnosti. V posledních letech tu máme stále rostoucí trend sebevražd, přičemž roste podíl těch, kteří se zabíjí kvůli ekonomické situaci. Roste počet sebevražd u starých lidí. Přes 10 % dětí dnes potřebuje péči psychiatra a jejich počet každý rok roste. Roste agresivita, násilí mezi dětmi, násilí i směrem ke starší generaci. 

Ostatně oběti nejsou jen lidé.  Za posledních dvacet let zmizelo nebo bylo nenávratně zničeno víc kulturních památek než za celé období nacismu a komunismu - hospodářské škody vzniklé na území ČSR po 2. světové válce byly vyčísleny (v dnešních cenách) na 1 bilion 351 miliard Kč (tehdy 360 miliard Kč), přičemž zmizelé národní jmění od roku 1989 odhadují odborníci na více jak 4 násobek hospodářské ztráty ČSR za druhé světové války. 

Samozřejmě počet obětí násilných trestných činů se nedá srovnávat s žádným obdobím totality. Vlna zločinu a násilí zaplavila po sametové revoluci i nás.  

Velká část zločinců se do vězení nikdy nedostala a velkou část těch, co tam byli, prezident Klaus před rokem propustil a další zločince zprostil soudních procesů a vyšetřování.   

Vytvořili jsme si umělý svět pohádek o demokracii - svět vzletných slov, které se dodnes míjejí se skutečností. Demokracie v tom, co nám bylo propagováno, spojovala pojmy pravda, spravedlnost, láska, svoboda. Ke skutečné demokracii je ale potřeba hlavně morálka a odpovědnost. Nikdy není tak zle, aby nemohlo být lépe. 

K okamžitému zlepšení stačí pro začátek jen pár principiálních změn. Vraťme našemu životu morálku, dejme odpovědným odpovědnost. Nevěřme elitám, když nám tvrdí, že jsme hloupí na to, abychom to zvládli sami. Nevím o nikom, aby byl takový hlupák a nechal rozkrást veřejný majetek v takovém rozsahu, v jakém se to povedlo našim vyvoleným. Nevím o nikom z občanů, který by dovolil tak bezuzdné tunelování fondů, tak bezuzdné rabování státních firem. 10 milionů dolních nevyvolených má výhodu v tom, že je nejde všechny podplatit. A že v jejich rozhodování nakonec převýší společný zájem nad zájmem jakékoli elity. A o to jde. Máme-li se mít dobře všichni, musíme pracovat dobře a pro všechny. Jde to, jen je třeba k tomu ty odpovědné neodpovědné "dokopat".  

Přeji Vám všechno nejlepší do nového roku.

Tomio Okamura

Dosavadní „Novoroční projevy“ Tomia Okamury:

2013: http://okamura.blog.idnes.cz/c/313625/Novorocni-projev-Tomio-Okamury-2013.html

2012: http://okamura.blog.idnes.cz/c/238848/Okamuruv-Novorocni-projev-2012.html

2011: http://okamura.blog.idnes.cz/c/170950/Novorocni-projev-Tomia-Okamury-2011.html