Psavá mrtvola ....

Nevím jak vy ale já jsem umřela a teď tady píše má upečená pozůstalost, sic máchajíc nohy v kýblu pod stolem v ledové vodě, ale i tak stále mrtvola.

Na férovku, nejsem písečný tvor. Sluneční výpek přírodních tuků na písečné pláži mě nikdy nelákalo. Jó takhle někde ve stínu s knihou ovívaná větříkem a k tomu ledová káva s vanilkovou zmrzlinou hmmm to už bych se nechala zlákat ;) Vlastně by se dalo říci, že jsem "ředitelka cementárny" ;) Že má pokožka není opálená do hněda mě nikdy nevzrušovalo.

Tyhle vedra jsou hrozná. Ale mé bláznivé nápady ještě horší ;) Dnes krásných 35°C a já místo na přehradu, kde byla hlava na hlavě, vyrazila s rodinkou na nedalekou rozhlednu. No málem jsem tam nedošla, ale ten pohled z Císařského kamene jak naše dvě rivalská města se skoro dotýkají, byl k nezaplacení :)
Po návratu jsme doma padli za vlast a nakonec na přehradu přeci jen dorazili, tedy bez mé maličkosti, která si užívala, z původně naplánované dvacetiminutové údržby, příjemnou tříhodinovku :)))

Když se mi rodinka vrátila domů nenapadlo mě nic lepšího než se pustit  do nového moderního střihu mého zlatíčka. Jak jsem uvedla v úvodu, byl to opravdu bláznivý nápad. Ono ostříhat skoro pětiletého autistu je podívaná zhruba pro tři patra našeho věžáku :)))

Není tomu dlouho co na nás zavolali sousedé policii :))) A bodejť néé, když se celým věžákem rozléhá křik dítěte jak z hororu :)) Když jsem jim otevřela s nevinným úsměvem a zodpověděla otázky, že jsem jen stříhala synkovi vlasy, by stálo za fotku do žurnálu :)) A i v podobném duchu se neslo dnešní stříhání ;) 

Byly časy, kdy jsem se tím velice trápila, jak na nás kouká naše okolí, ale dnes už ne. Ba naopak se bavím jak dotyčným ztuhnou svaly v obličeji po zjištění, že nás syn není  nevychovaný spratek ale nemocný klouček ;) 

Takže krásnou dobrou a přežijme ty vedra ve zdraví 

Pajuš