Wauuu, Hovado díky!!!

Z deníku autistovy matky před tím, než se definitivně zbláznila...... Dnes na téma: Není hovado jako Hovado ;) aneb ohlédnutí za svátky klidu a míru.

Barborka, Mikuláš a Vánoce, očekávané svátky dětí, kdy vidíte ty jiskřičky naděje v jejich očkách. Čistá radost a spousta nevyřčených otázek, zda jim opravdu "Ježíšek" nadělí jejich přání.

Sice v dnešní době i skepse, protože někteří už nevěří. A o to víc očekáváte jejich reakce, když dostanou vytoužené. Zkrátka, kouzlo Vánoc.

U nás to začíná Barborkou, punčocha za oknem prostě musí být. Banán, jablíčko a nějaký ten mls. Když se podaří sehnat kousek uhlí, šup tam s ním. Každá mince má dvě strany a není tomu jinak ani u lidí.
Proutky z třešně či zlatého deště bohužel nemíváme, není kde vzít, v blízkém okolí o ně nezakopnete. Ale v dobách, kdy jsem nosívala velikost 134-142, jsme se brodili sněhem a závějemi a pár proutků utrhli sousedům :))) Vždy nám bylo odpuštěno.
?Po Barborce chodí čertiska s andělem a Mikulášem, to je věc známá. Obavy jak bude Pepča reagovat na čerty, byly veliké a tak jsme požádali sousedy, aby byli chvilku hluční na chodbě, kde čekaly tašky s dobrotami. Reakce synka byla naprosto spontánní. Otevřel dveře a vyhrkl:
"Wauuuu, Hovado díky!!!!!"
S manželem jsme na sebe koukli a vyprskli smíchy.
Nevím kde Pepík vzal slovo "Hovado", ani zda zná jeho význam, ale jeho bezprostřední reakce byla kouzelná. Radost, čistá radost, když vybaloval tašku s mlsy.
"Jéé, díííej, wauuu!"
"Díky!"
Každý burák, jablíčko, čokoládové lízátko, vytáhl z tašky a úžasně se radoval. Kouzelné, úžasné, neskutečné, když vidíte, že mnoha hodinová práce s vysvětlováním pocitů, co je radost, co smutek, jaké jsou běžné reakce a výraz tváře, se zhodnotilo. Hlavně ta čistočistá radost....
Slečna Radost prostoupila celým bytem, schovávala se za každou maličkostí, za každým jablíčkem, mlsem i obyčejným burákem. Sedla si na každou židličku v obývacím pokoji a sledovala, jak její moc roste. Každým úsměvem, výkřikem radosti a obdivu se Radost zvětšovala. Otevřela okno a vpustila svou milovanou sestru Štěstí. Ruku v ruce se utábořily a vyčkaly až do Vánoc.
?A Vánoce? Dostala jsem ten nejkrásnější dar, když si můj synek prožil své "první" Vánoce se vším všudy. Už první reakce u stromku nás ohromily. Vidíte malého šestiletého špunta, co přiběhne do obývacího pokoje, málem srazí slečny Radost se Štěstím, zhasne světlo, pozoruje blikající světýlka na vánočním stromku a pobrukuje si melodii "Rolničky, rolničky......"
Slzy jsem neudržela a kdo by taky jo!
A rozbalování dárků? Naprosto stejné jako vybalování Mikuláše, s každým dárečkem se přišel pochlubit, výskal, obdivoval, radoval se. Vše si hned vyzkoušel a vůbec ho netrápilo, že zřejmě dvě tílka se normálně nenosí.
Takže, "Hovado", z celého srdce moc děkuji!!!!