Opravdu se nedá nic dělat s nedostatkem míst ve školkách? A co s jeho přebytkem?
Blueberry Muffin - Flickr
Dřív organizoval zřizování škol a školek stát (ne že bych to chtěla vrátit, ale aspoň to někdo organizoval) a fungovalo to. Postavilo se nové sídliště, dotovalo se bydlení pro mladé, předpokládala se vysoká porodnost (Husákovo děti) a tak se stavěly školky.
Dnes při prvním poklesu podaných přihlášek a kvůli následnému nedostatku financí se MŠ ruší - ne aby se využily ty prostory na něco dočasného a myslelo se na zadní vrátka. Prostě se to prodá, přestaví, zbourá, rozdělí mezi několik majitelů...
Každý ví, že počet dětí, které se narodí v jeden rok je velice proměnný. Proto se nedá říct: teď se bude rodit méně nebo - teď se rodí hodně, tak těch školek zřídíme hodně. A pak za pár let je zase rušit. Musí se na to jinak.
Další věc je, že stát do toho zasahuje - podporuje jen takové školky, kde je dost dětí. Což na malém městě některé roky může být problém. Pak školky skončí. A rodiče vozí caparty do vzdálenějších zařízení.
Proč jsou školky leckdy v nevyhovujících prostorech a v původních školkách a jeslích je kdeco?
Řešení je na dosah ruky - myslet na změny už při zřizování školky.
Školky se musí navrhovat s ohledem na proměnnou potřebu jejich naplnění - od nuly do maximální kapacity. V případě nuly by měla být budova snadno využitelná k jiným účelům. Ale pozor! Nejen k těm novým, ale také bezproblémově zpátky na školku. Tomu musí odpovídat jak její dispoziční uspořádání (kde jsou záchody a kuchyně - kanalizace, počet vstupů - počet možných funkčních provozů, možnosti zásobování - způsoby alternativního využití, ..), ale také konstrukční řešení. Na příklad zda jsou podlahy v jedné úrovni a stejného typu. (Díky tomu je možné změnit polohy nenosných stěn bez nutnosti vyrovnávání výškových rozdílů v rámci jedné místnosti.) Nosný systém budovy by měl být co nejvariabilnější a prakticky nezávislý na vnitřním uspořádání. Což je skvěle proveditelné v případě sloupového systému, hůře už stěnového. V případě naplnění kapacity školky by měla být možnost přistavět další oddělení tak, aby estetická stránka stavby neutrpěla.
A tak dále - je toho mnoho, na co by architekt měl myslet. Ale on často nemyslí. Anebo je investorem donucen nemyslet. A pak to dopadá, tak jak to dopadá - když je málo dětí ve školce, nezruší jen jedno oddělení a neposkytnou ho jinému účelu (Správně navržená školka by toto měla umožňovat.) prostě školku zruší, protože nemají peníze na provoz prodělečného zbytku. Kdyby nájemné z nevyužité části použili na financování chodu školky a kdyby obce braly umístění svých malých občánků do MŠ jako prioritu, nemuselo by tomu tak být.
Ovšem co se školkou, která už stojí a je naprosto nepřizpůsobivá změnám? Myslím, že jinak než shora to zas nepůjde. Obec by situaci měla vzít do vlastních rukou a po dobu prodělečné situace zařízení podržet finančně nad vodou a zároveň pro ně hledat lepší umístění. Ať už koupit vhodnou budovu nebo postavit novou.
A proč se o tom tak rozepisuji? Protože znám „neumístitelné" děti, na téma MŠ jsem zpracovávala bakalářku, chystám se založit rodinu a neustále čtu v novinách, jak ruší školky, nebo naopak jak nejsou místa - a to několikrát do roka obě varianty. Rozčiluje mě, že na tom, jestli se konkrétní školka dostane do nějakých tabulek o prodělečnosti nebo ne, závisí mnohdy celý chod domácnosti s dítětem. A též kariéra matky/otce. Když totiž nemají nikoho na pohlídání dítěte, školka je odmítne a peníze na chůvičku nemají, musí s dítětem zůstat doma.
Už tak nesnadné rozhodování, jak skloubit práci s péčí o dítě, je nabouráváno dnes tak nepředvídatelnou věcí jako je šance na umístění potomka do školky. Dnes. Doufám, že až budu mít prcka „v tom správném věku", bude problém vyřešen! Ať žije bezbřehý optimismus :-)
