Blbej den

Na osud moc nevěřím. Ale tenhle sled událostí mě naprosto odrovnal!

Hawklight

Bylo nedělní ráno a já se právě probouzela na návštěvě u rodičů. Spolu s přítelem jsme se je rozhodli oblažit svou návštěvou. Co na tom, že za pár dní musím odevzdat důležitý projekt ve škole a že jsem předešlé dny proflákala? Rozhodla jsem se celý nedělní den věnovat právě škole. Naplánovala jsem si to pěkně - ale první zrada přišla záhy: Na návštěvu přijela i má sestra s přítelem. Takže místo soustředěné práce jsem klábosila se zbytkem rodiny pěkně naložená v obýváku u topení a u toho se zasněně dívala oknem na zasněženou zahradu. Prolétla mi hlavou myšlenka, že místo učení vytáhnu drahého ven a pořádně se zkoulujeme. Naštěstí(!) jsem ji hned zahnala. Bůh ví, jak by to dopadlo, kdybych tento prokletý den posunula ještě o pár hodin dále!

Takže nastal ten okamžik - sestra odjela a rodiče i se zbytkem rodinky odešli na procházku. Otvírám notebook a pouštím se do výpočtů v zázračném programu jménem FEAT. (Pochybuji, že ho někdo používá, protože je to přímo pekelný nástroj! Co si jiného myslet o programu, ve kterém po uložení projektu pod novým jménem pracujete stále v tom starém projektu? Postrádá veškerou logiku a je uživatelsky naprosto nepřátelský) Už jen hodinová práce v tomhle programu mě vytočila - natož ty výsledky z něj! Totiž - kdyby alespoň nějaké výsledky byly! Nevylezlo zhola nic - mnou zadané parametry odmítá zpracovat a bombarduje mě téměř nesmyslnými hláškami.

Už začínám pomalu pěnit. Přítel přichází na pomoc a svou nevinnou snahou jen přilévá olej do ohně. Začínám propadat panice - v pondělí (tedy zítra) musím s výsledky na konzultaci! Jsem snad jediná na škole, komu FEAT nechce nic spočítat. Snažím se vše rozdýchat, ale to už přichází zbytek rodinky a švetolí: "To pořád nemáš výsledek?" Vraždit by bylo málo! Trpělivě mámě vysvětluji, v čem je problém a ta mě zahlcuje dalšími otázkami typu: "A co ostatní? A to jsi na to nemohla myslet dříve?"..

Už se blíží večer - čas našeho odjezdu domů a já stále nemám nic ke konzultování. V tom mě napadne "spásná myšlenka", že pošlu mail učiteli, třeba mi s tím poradí. Jako přílohu chci vložit rozpracovaný program. Nápad možná dobrý - pošlu mu to, pak pojedeme a než dorazíme domů, možná mi stihne odpovědět. Ovšem to by technika nesměla zradit podruhé! Veškeré pokusy o odeslání mailu s přílohou se zdají být marné. Uznávám, že internet u rodičů není zrovna rychlík, ale takhle nespolupracující jsem ho ještě nezažila! A zrovna teď! Po hodině marného snažení a breku a vzteku se vzdávám a odjíždím s přítelem poražena.

Jsme oba unaveni a tak se vyloženě těšíme, až se ve vlaku natáhneme a konečně si odpočineme. Jenže! Blbej den ještě neskončil! Na nádraží hlásí, že došlo k nehodě na trati a předpokládaná doba zpoždění je hodina. Takovou prodlevu si rozhodně nemůžu dovolit! Voláme rodičům a prosíme o odvoz autem - není to zrovna do Prahy daleko, ale taky to něco stojí a tak peníze, připravené na jízdenky předáme mamičce, celí šťastní, že jsme se přece jen do Prahy dostali.

Po návratu do bytu nás ovšem čeká další nemilé překvapení: Neteče voda! Nebyla to plánovaná odstávka, ani havárie - po obchůzce sousedů zjišťujeme, že se problém týká pouze nás. Přítel dojde koupit vody na pití, já vyprosím na sousedce kýbl s vodou na splachování a nadávám jak špaček. Ovšem poslední rána přijde společně s přítelem - moje zlatíčko má zlomený klíč od bytu! Ve snaze zjistit více o záhadném výpadku vody se pokusil otevřít skříň s hlavním vodoměrem. Čím jiným než klíčem od bytu, že? To už nadávám opravdu sprostě... Pohádaní, nemytí, bez možnosti vyprat nebo umýt nádobí od pátku jdeme spát a modlíme se, aby se dnešní den už nikdy neopakoval!