Česká média jsou doslova posedlá průzkumy veřejného mínění. Když v loňském roce začala agentura SANEP zkoumat postoje české veřejnosti k všemožným společensko-politickým tématům téměř s každodenní frekvencí, poskytly prakticky všechny novinové deníky těmto průzkumům svůj prostor. A pozadí sběru dat zmiňovanou agenturou zpočátku nikoho nezajímalo.
Kvalitu pruzkumu overi vysledky kvetnovych volebJan Karasek, MF Dnes
Chrlit výsledky průzkumů veřejného mínění jako na běžícím pásu, to je s běžnou tazatelskou sítí nemožné. Jenže agentura SANEP na rozdíl od svých renomovaných konkurentů tazatelskou síť nepotřebuje. Data sbírá tak, že pravidelně oslovuje uživatele, kteří jsou zaregistrovaní na jejím webu. I tento způsob (pro který se asi nejlépe hodí označí on-line panel) údajně agentuře umožňuje dělat průzkumy s ohledem na to, aby byly reprezentativní. O tom však sociologové specializující se na průzkum trhu a veřejného mínění pochybují (více v článku Sanep dělá rychlé průzkumy, své respondenty ale nezná). Výpovědi registrovaných (zde a zde) navíc naznačují, že agentura u průzkumů volebních preferencí zprvu předkládala dotazovaným pouze možnost hlasovat jen pro předem (podivným způsobem) vybraný úzký okruh politických stran. Příznivci stran, které se nenacházely v nabízených možnostech, mohli pouze zaškrtnout políčko "ostatní". Podle nejnovějších informací agentura po vlně kritiky svou chybu naštěstí napravila (viz blog Josefa Kálese).
Tím však pochybnosti kolem důvěryhodnosti agentury nekončí. U mediálně oblíbené agentury může leckoho zarazit skutečnost, že není členem profesního sdružení SIMAR. Členství v tomto sdružení je totiž podmíněno dodržováním určitých etických a metodických standardů výzkumu trhu a veřejného mínění. Členy sdružení jsou např. Median, Factum Invenio nebo STEM, jejichž průzkumy se také těší pozornosti médií. Bylo by velmi nezodpovědné dávat ruku do ohně za to, že samotné členství v SIMARu je automatickou zárukou profesionality a důvěryhodnosti veškerých výsledků. Ovšem fakt, že SANEP členem sdružení není, vzbuzuje podezření, že agentura není ochotna přijmout ani minimum závazků, ke kterým se zavázala její konkurence.
O samotnou agenturu SANEP ani tolik nejde. O její profesionalitě a kvalitě jejích průzkumů sice můžeme pochybovat, nicméně po tom, co na trhu nabízí, existuje poptávka, a tím pádem lze společnost za strategii, kterou si zvolila v cestě za obchodním ziskem, jen pochválit (našla pověstnou díru na trhu).
Méně už pochvalu zasluhují novináři, kteří výsledky průzkumů výše zmiňované agentury nekriticky přejímají. Na pochybnou vypovídací hodnotu průzkumů SANEP upozornil výše odkazovaný článek na iDNES. Jestliže jsou si novináři v redakci iDnes a tím pádem jistě i MF Dnes dobře vědomi toho, že na sběru dat není u SANEPu vše v pořádku, pak se jeví jako nepochopitelné, že jejich novináři zveřejňují výsledky průzkumů oné agentury i nadále. Je to v podstatě stejné, jako když majitel restaurace nabídne svým hostům k večeři víno, o němž si sám ověřil, že není chutné a že producent nevěnuje jeho výrobě řádnou péči.
Jaký smysl má věnovat v médiích prostor agentuře, jež si obstarává data nedůvěryhodným způsobem a jaký smysl vlastně má prezentace výsledků o postojích veřejnosti k tématům jako jsou rodinné problémy leadera neparlamentní politické strany či neudržované chodníky? Právě těmto tématům se totiž agentura SANEP ve svých průzkumech (možná lépe řečeno anketách) věnuje. Položme si otázku, kdo a k čemu potřebuje znát postoje veřejnosti prakticky ke všemu, kdo může tato virtuální referenda brát vážně, kdo má nastražené ucho, aby si vyslechl vox populi reprodukované zmiňovanou agenturou. Odpověď zní, že především ten, kdo rezignuje na snahu prosazovat vlastní myšlenky a politický program a své politické postoje přizpůsobuje momentálním náladám veřejnosti a módním trendům. Obvykle je takový jedinec označován za politika - populistu. Jeho vzorovým příkladem (avšak zdaleka ne jediným zástupcem) je nejmenovaný předseda tuzemské politické strany, který s oblibou svá politická stanoviska uvádí slovy "podívejte, my jsme si na to nechali udělat průzkum a veřejnost si myslí, že..."
Prezentace názorů řadových občanů ke kdejakému společenskému či společensko-politickému tématu skutečně není správnou metodou k ozdravení politiky. Nejlépe to dokládá politolog a současný rektor brněnské Masarykovy univerzity Petr Fiala v eseji Politika, jaká nemá být:
"...politici v mnoha směrech rezignovali na ideové vymezení a ideové cíle politiky a své okamžité politické jednání přizpůsobují tomu, co lidé chtějí, nebo přesněji, co si myslí, že lidé chtějí, aby dělali. Prostřednictvím průzkumů a mediální reflexe je každodenně sdělována vůle občanů a politici podle toho upravují politiku.
(...)
Ještě nebezpečnější na tomto způsobu realizace politiky je myšlenka, že všichni máme rozhodovat o všem, že na všechno máme mít nějaký názor a že podle toho, kolik z nás má stejný názor, se bude politika utvářet. Neexistuje žádný rozumný důvod pro to, aby se například o tom, jaké nakoupíme zbraně a jak zabezpečíme náš stát, nebo o tom, zda budeme stavět jaderné elektrárny, rozhodovalo na základě většinového mínění občanů. Takové „právo" nemá co dělat s demokracií, a kdo se zde odvolává na demokracii, tak ji buď nepochopil, nebo ji vědomě zneužívá."
Kéž by si na Fialova slova vzpomněli pracovníci oné agentury ještě před tím, než se zase pustí do některého z bleskových průzkumů k ožehavým tématům. Nebo alespoň novináři ve chvíli, kdy se jim v e-mailové schránce objeví tisková zpráva s výsledkem přinášejícím odpověď na otázku "co na to občan?".
