Zatímco kvůli terorismu umírají v Evropě lidé, EU stále vymýšlí nesmysly

I když by období prázdnin a letních dovolených mohlo být na blogu příležitostí pro spíše oddechová témata, na včerejší teroristický útok ve francouzském Nice nejde nereagovat…

V západní Evropě došlo během posledních 8 měsíců již ke 3 masovým teroristickým útokům. Prvním z nich byla série sebevražedných útoků v francouzském hlavním městě v listopadu loňského roku, při níž zemřelo 130 lidí. V březnu letošního roku pak došlo k teroristickým útokům v Bruselu, při kterých zahynulo 34 osob. Oba tyto odsouzeníhodné útoky podnikli lidé, hlásící se k příznivcům Islámského státu.

Proto měla řada lidí (mezi nimi i já) velké obavy z fotbalového mistrovství Evropy, které se konalo v červnu a červenci ve Francii. Očekávalo se totiž, že radikální islamisté zneužijí této významné sportovní akce k ozbrojenému útoku na nevinné lidi. Naštěstí se tak nestalo a netroufnu si říct, zda to bylo dostatečně dobrými bezpečnostními opatřeními ze strany pořadatelů nebo si teroristé jen počkali na jinou vhodnou příležitost.

Faktem je, že včera večer, pouhé 4 dny po skončení fotbalového Eura, došlo v jihofrancouzském městě Nice k dalšímu masovému teroristickému útoku. Jak už se asi všichni dozvěděli ze sdělovacích prostředků, šílenec s nákladním autem vjel do davu lidí, kteří v ulicích Nice oslavovali výročí dobytí Bastily a 84 z nich usmrtil. Dle dosud známých informací šlo o muže tuniského původu, zda patřil k příznivcům Islámského státu či k jiné teroristické organizaci, není v době psaní tohoto blogu zatím známo.

Poučí se konečně nejenom francouzští, ale i ostatní vrcholní evropští politici z této události? Nebo jen vysloví soustrast rodinám obětí, uspořádají masové pietní shromáždění, na sociálních sítích zobrazí u svých profilů francouzské vlaječky (tak jako tomu bylo po listopadových útocích v Paříži) a budou jen dál pasivně čekat, kdy teroristé někde udeří znovu?

Chápu samozřejmě, že sebevražedným útokům nelze nikdy zabránit stoprocentně. Nelze také již vrátit chyby, kterých se mnozí západoevropští politici v minulosti dopustili při prosazování multikulturarismu či poněkud naivní podporou Arabského jara před 5 lety. Ale nejvyšší evropští představitelé by měli aspoň konečně přestat s abnormálně vstřícnou migrační politikou (důkazem čehož je například aktuální návrh nového systému migračních kvót) a místo stálého vymýšlení nesmyslů v Bruselu či Štrasburku, které běžným evropským občanům akorát komplikují život, by měli konečně spojit své síly v boji proti islámskému terorismu.