Měl by být český prezident poslušným sluhou EU?

Návštěva českého prezidenta Miloše Zemana v Číně vyvolala doma v Česku spoustu kritiky a rozhořčených, často až nenávistných reakcí.

Stačí jen namátkou zmínit výstižné titulky některých komentářů, které se v tomto týdnu objevily v českých médiích: „Zeman v Číně opět zradil českou demokracii a Evropskou unii“, „Proč přijeli jen nejvěrnější a co Čína monstrakcí sleduje?“ nebo "Jak se chodilo po dlažbě nasáklé krví? ptá se Zemana politický vězeň.“ Asi nejvíc mě zaujal komentář Vladimíra Votápka Sólo místo pauzy. Zeman se cestou do Číny postavil mimo hru, publikovaný včera na IDNES.

Pan Votápek ve svém komentáři mimo jiné napsal: „To nejhorší na Zemanově výletu je skutečnost, že si v očích všech našich důležitých partnerů z EU nebo NATO zahrál hlasité sólo přesně v okamžiku, kdy zbytek orchestru držel pauzu. Během let, kdy na Hradě seděl Václav Klaus, jsme si už jaksi zvykli na to, že český prezident je za exota a že se s ním relevantní politici nescházejí, pokud nemusí. Je podivuhodné, jak rychle do stejné řeky vstupuje i Miloš Zeman.“

Těmto slovům pana Votápka (mimo jiné bývalého generálního konzula České republiky v Rusku) opravdu nerozumím. To, že jsme se v roce 2004 stali členskou zemí EU, snad znamená, že český prezident či kterýkoliv náš jiný vrcholný politik musí mít pro jakoukoliv svou zahraniční cestu požehnání z Bruselu? Tak jak tomu bývalo před rokem 1989, kdy museli českoslovenští politici žádat téměř na všechno povolení z Moskvy?

Nehledě na to, Miloš Zeman uskutečnil právě probíhající návštěvu Číny při příležitosti oslav konce druhé světové války v Tichomoří, během níž zahynulo kolem 15 milionů Číňanů. Tyto lidé si přece zaslouží vzpomínku a uctění své památky zrovna tak jak ti, kteří během druhé světové války padli v Evropě či na kterémkoliv jiném místě na světě a nemohou za to, co se po jejich smrti odehrálo za éry Mao Ce-tunga nebo za to, že dnešní Čína má stále problém s dodržováním lidských práv. Od vrcholných představitelů ostatních zemí EU mi naopak přijde trochu pokrytecké, že se oslav konce války z „ideových“ důvodů zúčastnit odmítli (případně tam místo sebe poslali „jen“ své ministry zahraničí) a při sjednávání obchodů jim již návštěva Číny problém nedělá.

Samozřejmě, že členské země EU by se v důležitých věcech měly být schopny shodnout na jednotných postupech a jednotné politice. Takovou důležitou věcí by například mělo být řešení aktuální migrační krize. Ale to řešení by rozhodně nemělo spočívat v tom, že Německo a pár dalších největších mocností ostatním státům centrálně nařídí, kolik migrantů musí přijmout a dokonce i to, že jim musí nabídnout podobně velkorysé podmínky jako Německo. Bylo by totiž absurdní, kdyby například Česká republika měla tak jako Německo vyplácet uprchlíkům kapesné ve výši 350 eur, když je to částka, která téměř dosahuje výše naší minimální mzdy.

I přes své členství v EU či NATO je Česká republika suverénní zemí a tak by zahraniční politika jejích vrcholných představitelů mělo primárně vycházet ze zájmů českých občanů a nikoliv z toho, co se líbí Merkelové, Obamovi či Junckerovi. Proto je mi z tohoto hlediska zahraniční politika prezidentů Zemana i Klause bližší než zahraniční politika, kterou uplatňoval jejich předchůdce Václav Havel a kterou by v případě svého zvolení hlavou státu pravděpodobně praktikoval i Karel Schwarzenberg.