Mají vždy ruské sankce smysl? Aneb když se s vaničkou vylévá i dítě...

Že protiruské hospodářské sankce svůj význam mají, na tom se asi shodnou téměř všichni. Druhou věcí však je, kdy jsou skutečně na místě a kdy nehrozí, že jejich uplatnění víc než samotné ruské podnikatele poškodí druhou stranu.

Dnes je tomu přesně měsíc, co ruské vojenské jednotky vstoupily na území Ukrajiny a zahájily tak invazi tohoto suverénního státu. Válka si již vyžádala řadu obětí na lidských životech, včetně žen a dětí, téměř pravidelně dochází z ruské strany k bombardování civilních objektů. Je zcela jistě správné, že se celý demokratický svět postavil na stranu válčící Ukrajiny a zejména mnohé evropské státy jí poskytují jak materiální pomoc, tak i některé druhy zbraní.

Samostatnou kapitolou jsou pak rozsáhlé hospodářské sankce, namířené proti Rusku, jejichž cílem je co nejvíce a co nejrychleji stát, který válku na Ukrajině vyvolal, ekonomicky oslabit. V souvislosti s tím Evropská unie vytvořila i sankční seznam osob, kterým by kvůli jejich napojení na ruského prezidenta Vladimíra Putina měl být zmrazen majetek či zakázáno cestování do zemí EU. V souvislosti s tím vznikají i sankční seznamy ruských firem, se kterými je zakázáno obchodovat.

Že hospodářské sankce v současné době význam mají, na tom se asi shodnou téměř všichni. Druhou věcí však je, kdy jsou skutečně na místě a kdy nehrozí, že jejich uplatnění víc než samotné ruské podnikatele poškodí druhou stranu, tedy v našem případě české firmy a české občany. Příkladem takové firmy, které uvalení ruských sankcí kvůli jejímu majiteli hrozí, je letecký výrobce Aircaft Industries (většině veřejnosti známější pod původním názvem Let Kunovice). Jedná se o firmu z regionu, kde žiju a ve které pracuje i řada mých známých.

Na serveru Seznam Zprávy jsem nedávno narazil na článek s titulkem Zakryté stopy ruského oligarchy, ve kterém se pojednává o tom, že kunovickou společnost vlastní skupina kolem ruského podnikatele Iskandera Machmudova, veřejně označovaného za jednoho z předních ruských oligarchů, napojeného na Vladimira Putina. Jak však reportéři Seznam Zprávy v článku nakonec přiznali, tato informace se nepotvrdila, neboť dle vyjádření šéfky marketingu Aircraft Industries je skutečným vlastníkem firmy jiný ruský podnikatel Andrej Kozicyn, který je opravdu v české evidenci skutečných majitelů zapsán jako konečný vlastník této společnosti. Dle autorů článku však jde jen o formální změnu, neboť Kozicyn je dlouholetý nejbližší spolupracovník Mahmudova, který se také „těší dobré pověsti v Kremlu“ a v roce 2014 obdržel z rukou Putina státní vyznamenání.  

Dle vyjádření generální ředitelky společnosti Ilony Plškové pro regionální týdeník Dobrý den s kurýrem (viz odkaz zde) firma Aircraft Industries již v současné době čelí některým sankcím ČR a EU, přestože její vlastník Andrej Kozicyn nefiguruje na žádném sankčním seznamu, a zažívá tak složitou dobu. To potvrzuje i předseda tamní odborové organizace Josef Mikula, který však dodává: „Situace je vážná, ale už jsme zvládli daleko těžší časy. Když podnik koupili Američani, kteří ukradli letoun L 610, a po nich otrokovický Moravan, to byla katastrofa! Firmu jen vytunelovali. Kdyby nebylo Rusů, podnik už dávno neexistuje.“  

Což je víceméně pravdou, neboť tento letecký výrobce, který měl před rokem 1989 téměř 5 tisíc zaměstnanců, zažíval po nepříliš povedené privatizaci největší krizi na přelomu tisíciletí, kdy jej nejprve vlastnila americká společnost Ayres Corporation a poté společnost Moravan Aeroplanes Otrokovice. V této době v Aircraft Industries pracovalo jen kolem 400 zaměstnanců. Situace se začala výrazně zlepšovat až poté, co se v roce 2008 stala většinovým akcionářem firmy ruská společnost UGMK.

Doplatí nyní tento tradiční letecký výrobce na rozsáhlé protiruské sankce a tisícovka jeho současných zaměstnanců si brzy bude muset v současné nelehké ekonomické době hledat novou práci? A obětujeme tedy kvůli nim současného největšího výrobce dopravních letounů v ČR (který žádná vojenská letadla nevyrábí a jeho letouny L 410 by těžko mohly být ve válce na Ukrajině využity), jehož tradice sahá až do roku 1936? Že by mu totiž dokázala účinně pomoci současná česká vláda, tomu příliš nevěřím. Názory na to nejspíš budou různé, já se však domnívám, že i v současné mimořádné době je škodou, když se s vaničkou vylévá i dítě…