Gabriela Koukalová je především skvělá sportovkyně, nedělejme z ní „politickou aktivistku“

I tomu, kdo sleduje sport jen okrajově, je s největší pravděpodobností jméno české biatlonové reprezentantky Gabriely Koukalové dobře známo. A není se čemu divit.

Gabriela Koukalová totiž zejména v posledních 4 letech patří k největším českým sportovním ikonám. Jen pro připomenutí: na olympijských hrách v roce 2014 v Soči získala dvě stříbrné medaile (k tomu ještě byla třikrát čtvrtá), na mistrovství světa v roce 2015 ve finském Kontiolahti vybojovala stříbro ve vytrvalostním závodě a byla členkou smíšené štafety, která získala medaili zlatou. Vloni ji sice na mistrovství světa v Oslu medaile v několika závodech těsně unikla, zato se však stala celkovou vítězkou Světového poháru, což někteří sportovní odborníci považují za cennější triumf než zlato na mistrovství světa.

Vůbec nejúspěšnější v celé její dosavadní kariéře však pro ni byla sezóna letošní. Na mistrovství světa v rakouském Hochfilzenu získala kompletní sadu medailí, v absolutním pořadí Světového poháru skončila druhá za Němkou Dahlmaierovou, navíc získala dva malé křišťálové globusy za celkové vítězství ve sprintu a v závodě s hromadným startem. Gábina je navíc velmi pohledná sportovkyně, což také mnohé fanoušky jistě přitahuje, a řada lidí ji má rovněž ráda za její bezprostřednost a upřímnost, kterou obvykle prokazuje ve svých rozhovorech pro média. I já patřím k jejím velkým fanouškům.

Po letošní veleúspěšné sezóně, která skončila o minulém víkendu závěrečnými závody Světového poháru na norském Holmenkollenu, však mnohá česká média rozebírala i jiné věci, než sportovní úspěchy Koukalové. Konkrétně šlo o to, že při pátečním přebírání trofeje za celkové vítězství ve sprintu odmítla podat ruku předsedovi mezinárodní biatlonové federace Andersi Bessebergovi. Zdůvodnila to následně tím, že jde o nekompetentního člověka, který nedostatečně bojuje za práva závodníků. Narážela tím na skutečnost, že Besseberg dle mínění mnohých reagoval příliš liknavě na petici biatlonistů, vyzývající k razantnějšímu boji proti dopingu.

Téma dopingu, z jehož užívání jsou podezíráni především ruští biatlonisté, je těm, co biatlon sledují, nejspíš dobře známé. Dopingové kauzy, ať už jde o atletiku, biatlon či běžecké lyžování, skutečně ruským sportem v posledních  letech otřásají, navíc se dle takzvané McLarenovy zprávy prokázalo, že se s dopingovými vzorky některých ruských reprezentantů manipulovalo i při zimních olympijských hrách v Soči před 3 lety. Z těchto důvodů považuji za správné, že mezinárodní biatlonová federace nakonec kývla na to, že Rusku bude odebráno pořadatelství světového šampionátu v roce 2021 v Tjumeni.

Jinou věcí ovšem je, zda je správné uplatňovat vůči Rusům princip kolektivní viny a požadovat například jejich plošné vyloučení z účasti na olympijských hrách, mistrovstvích světa či závodech Světového poháru, případně požadovat snížení kvót pro počet jejich reprezentantů. Navíc mi přijde trochu divné, že když řada lidí mluví o tom, že Rusové stále podvádějí a dopingem získávají vůči ostatním soupeřům unfair způsobem výhodu, tak tomu jejich letošní výsledky příliš neodpovídají. Vždyť s výjimkou Šipulina, který skončil v celkovém pořadí Světového pořadu druhý za fenomenálním Francouzem Fourcadem, nikdo jiný z ruských biatlonistů i biatlonistek nedokázal v letošní sezóně s absolutní světovou špičkou držet krok.

Ale vraťme se ke Gabriele a jejímu gestu. Nekritizuji ho, ale ani ho na rozdíl od jiných nepřeceňuji. To nepodání ruky nejspíš pana Besseberga nedonutí k tomu, aby z čela mezinárodní biatlonové federace odstoupil. Kdo navíc sledoval květinové ceremoniály v sobotu po stíhacím závodě a v neděli po závodě s hromadným startem, tak nejspíš zaregistroval, že při nichž jichž Koukalová Bessebergovi ruku podala.

Nicméně média z toho měla velké téma a například v dnešní MF DNES redaktor Tomáš Macek opět věnoval pátečnímu gestu téměř polovinu rozhovoru s Gábinou (je možno nalézt i zde na iDNES). Neříkám, že by se o tom nemělo psát či mluvit vůbec. Ale přijde mi přehnané, pokud někteří lidé tento počin oslavují víc než její skvělé sportovní úspěchy.