Léta jezdím (létám) na dovolenou s cestovními kancelářemi. Přestože umím pracovat s internetem. A mluvím anglicky. Nepovažuji se dokonce za neschopného - to bych na tu dovolenou nedokázal vydělat. Jsem tupec?
Za mladších let jsem byl v rámci možností batůžkář, tehdy spíše netypický. Byl jsem i instruktorem vysokohorské turistiky a neměl jsem problém přespat pod širákem pod roháčským hřebenem u nejbližšího pramene či plesa (ochranáři nás tolerovali). Přesto teď dávám vydělat cestovním kancelářím (a méně často i agenturám). Je to moje volba, kterou jsem udělal po zralé úvaze a mám ji dokonale rozmyšlenou.
Nejsem nepřítelem individuálních cestovatelů. Setkáváme se často v daleké a exotické cizině, vycházíme tam spolu výborně, nikdy jsem nezaznamenal žádný problém. Vyměňujeme si typy a zkušenosti. Pomáháme si. Vyřizujeme vzkazy. A pak si doma na internetu přečtu, jak jsme my, organizovaní konzumenti, líní a neschopní. Přitom oba způsoby mají své klady a zvolit si svou cestu je naše svaté právo.
Jednou jsem porovnal své zkušenosti s poznávací dovolené organizované CK po Dominikánské republice s individuálním cestovatelem, který stejnou zemi navštívil ve stejné době. On, čerstvý absolvent VŠ, bez závazků, s omezenými financemi. Já, „starší" zaměstnaný člověk se 4 týdny dovolené ročně, cestující s manželkou a dvěma dětmi (tehdy 12 a 15 let), spolu s manželkou vydělávající dostatek peněz na pořízení této dovolené ve variantě CK.
My jsme za 16 dnů dovolené stihli procestovat celou zemi, viděli jsme cca dvakrát tolik co mladší kolega cestující jen podél pobřeží, na což ale potřeboval o polovinu více času, téměř měsíc (to já, zaměstnanec, bych si prostě dovolit nemohl). Zaplatili jsme ale také o třetinu peněz více (na osobu). On přespával pod stanem a v hostelech, my v hotelech ***, on strávil mnoho hodin čekáním na stopa, my ve volném čase prošmejdili třeba běžně neznámé jeskyně a koupali se v jeskynní laguně 18 metrů pod zemí. Provázela nás vysokoškolsky vzdělaná sympaťačka, která v tam žila už 2 roky a prostředí dokonale znala. Změna programu podle našeho přání nebyla problém - když jsme si chtěli připlatit za pozorování velryb, najali jsme společně člun a jeli pozorovat velryby.
Jasně, nenasáli jsme atmosféru. Z hotelu to nejde tak jako z hostelu. Ale přesto myslím, že o té zemi něco vím, provázeli nás i domorodci, mluvili jsme nejen s nimi, ale i dalšími lidmi. Stálo nás to víc. Nebyli jsme zcela svými pány, museli jsme se přizpůsobit programu, který naplánoval někdo jiný - ale ten někdo věděl, co nám chce ukázat. Možná lépe, než bych já vygoogloval.
Proč tedy cestuji s CK:
- jsem zvlastní vůle pohodlný
- můžu si to dovolit (prosím, nekamenujte mne, to přece není hřích)
- šetřím čas při organizování (vyberu a objednám přes internet, stačí pár desítek minut)
- letím obvykle skvalitní leteckou společností
- hotely jsou většinou lepší než stan nebo hostel, já prostě pravidelně potřebuji sprchu (nejen zdůvodů hygienických a estetických, ale i zdravotních - ve dvaceti se to nezdá, ale jsou i drobné zdravotní obtíže, které pomáhá překonat obyčejná sprcha)
- smenšími dětmi v exotické zemi je stan nebo hostel a jen pouliční strava vždy rizikem
- neztrácím čas hledáním ubytování
- neztrácím čas čekáním na stopa
- místní průvodce obvykle svou zemi zná a program pomáhá organizovat místní partnerská cestovka, která ví, co nabídnout
- cítím se bezpečněji
- nemusím vozit tolik hotovosti (ubytování, jídlo, doprava - ne vždy se dá použít karta)
- průvodce mně dá informaci o navštívených místech, mnohdy lepší než je vbedekrech
- paradoxně někdy nejsem tolik omezován jinými lidmi (když chci jít spát vdevět, neruší mne sousedi ze sousední palandy, když chci jít spát ve dvě ráno, neruším já zase je), samozřejmě jindy je to naopak, ale stím se počítá
- atd.
Proč cestovat bez CK, to čteme každou chvíli. Já to nijak nezpochybňuji. Je to vše pravda. Ale občas mám pravdu i já. A je rozdíl mezi pobytem u moře v Chorvatsku či Itálii a expedicí do povodí Amazonky. Někdy je lepší zorganizovat si vše sám (Evropa), někdy se raději spolehnu na zkušeného partnera (exotiky).
A hlavně je to moje volba. Má někdo právo označovat mne za neschopného tupce? Já také nedehonestuji batůžkáře, že za delší čas vidí méně - znám výhody jejich způsobu cestování a respektuji je. Někdy jim můžu i závidět. Ale já to přiznávám. Někdy zase mohou závidět oni mně. Ale obvykle to nepřiznají.
Tedy prosím, vážení individuální cestovatelé, respektujte i vy mně! Nenadávejte mně do lenochů a neschopných tupců. Já vás mám rád, mějte i Vy mě!
