Úplatek

Je horší ten, kdo dá, kdo vezme, nebo ten třetí?

Začneme od toho, kdo úplatek dává a začneme od těch malých.

Dejme tomu, že potřebujete něco rychle vyřídit na úřadě. Jaké máte možnosti? Můžete prosit, budou se Vám smát, můžete doufat, budete za hlupáka, můžete dát úplatek a budete to mít vyřízeno hned. Nebo máte jiný recept, jak urychlit úřady? Vezměme to z pohledu úředníka. Má před sebou hromadu papírů, seřazených tak jak byly podány. Když ho nikdo nehlídá, tak surfuje na netu. Jakou má takový člověk motivaci vyřídit něco dřív, než je to nezbytně nutné? Řekl bych, že žádnou. Jedinou motivací pro takového člověka je, když za to dostane něco navíc. 

V tomto případě je u mě méně špatný ten, kdo úplatek dá. Jak by se to dalo řešit? Nedalo, ale zlepšit by se dalo tak, že bude úředník placen od položky a od rychlosti jejího vyřízení. Kdyby bylo vše vyřízeno okamžitě, či do jednoho dne, ztratil by úplatek ve většině případů smysl.

Jak je to v kopané?

Fotbalový rozhodčí jednoznačně nejsou placeni tak, aby je cokoliv motivovalo úplatek nevzít, stejně je nikdo nemá rád, tak co? Tady to u mě na plné čáře prohrávají manažeři fotbalových klubů, kterým v žádném případě nejde o hru, ale o zisk a sport by neměl být o penězích. Jenže to se nezmění o penězích bude fotbal asi pořád, je v něm obrovská reklama. V tomto případě si nedělám žádné iluze.

Jak je to v podniku? 

U malé firmy si všechny obchody hlídá majitel a pokud za ním dojdou dva dodavatelé toho stejného zboží a jeden z těch dodavatelů nabídne sto tisíc úplatek a cenu zboží jeden milion a druhý nenabídne žádný úplatek a cenu zboží osm set tisíc vybere si majitel firmy pochopitelně toho co nenabídl úplatek, celkově to pro něj bude výhodnější. Problém úplatku se vyřešil sám, protože majiteli na jeho vlastním majetku pochopitelně záleží.

Jak to bude u velké fabriky, kde o jednotlivých zakázkách rozhodují manažeři, případně ředitelé a nikoliv majitelé?

Zde problém začíná vznikat, manažer rozhoduje o cizím majetku, stejně tak ředitel podniku nemusí být vlastníkem. Majitel podniku má tedy jedinou možnost: manažerům platit tolik, aby se jim nevyplatilo vzít úplatek a riskovat tak padáka a žalobu (to je jeden z důvodů tak vysokých manažerských platů, druhý důvod, je, že mají odpovědnost za to, aby sehnali dost práce pro všechny zaměstnance a ještě majiteli vytvořili zisk). Takže velké podniky si toto dokáží vyřešit po svém.

Jak to bylo u státních podniků za komunismu?

To si odpovězte sami, já jsem s tím moc zkušeností mít nemohl, jen vím, že manažeři a ředitelé nerozhodovali o svém majetku, měli mizerný plat (tedy proti těm současným manažerům) a rozhodovali o podobně velkých zakázkách jako ti současní.

Pro komunisty: 
Podnikům záleželo na tom vytvořit maximální zisk, aby mohly dobře platit své dělníky a tak manažeři byli ochotní dát úplatek, aby získali dobrou zakázku.

Pro normální lidi:
Podnikům nezáleželo na tom vytvořit zisk, protože jim to mohlo být ukradené, když ty podniky nebyly „ničí“ a proto neměli ani motivaci dát úplatek. Úplatky dávali fyzické osoby, když potřebovali od podniku něco levně získat. Manažerovi bylo jedno, že na tom prodělá podnik, hlídal ho jenom šéf a s ním se v nejhorším rozdělil…

Ale obojí jsou jen spekulace, rád se dozvím Vaše vlastní skutečné příběhy z té doby. (A pro ty natvrdlé z obou stran: nadávka není příběh!:)

Vraťme se do současnosti k našemu státu. 

Jak je to u státního podniku?

Manažeři mají vysoký plat, tak mají strach o něj přijít kvůli menšímu úplatku a u velkých zakázek je úplatek tak velký, že se s ním dá uplatit i jinak mizerně placený kontrolor nebo nadřízený. Jak to řešit? Zbavit se státních podniků!

No jo, ale to se dostáváme k nejpalčivější části problému úplatků. 
Tedy přímo ke státním zakázkám. Státní zakázky, ať už prodeje (privatizace) nebo nákupy (výstavba dálnic apod.) jsou projekty za obrovské peníze a rozhodují o nich lidé s mizerným platem, (s mizerným samozřejmě jen v poměru k velikosti zakázek), kontrolují je jen orgány napojené přímo na politiky a nad politiky už krom novinářů, nikdo kontrolu nezjišťuje. A víme jak je to s novináři, často se stává, že když napíší o politikovi něco špatného, jsou vyhozeni a nebo je vyhrožováno přímo šéfredaktorovi. 

Jenomže tady se jedná o naše peníze! Z našich daní! Co s tím dělat? 

Na to se mrknu za chvilku, odbíhám totiž od hlavního tématu, kdo je horší, ten kdo úplatek dává, nebo ten kdo ho bere? Protože o zakázkách rozhodují úředníci s relativně malým platem, nemají podnikatelé, kteří chtějí získat velkou státní zakázku jinou možnost, než v konkurenci jiných úplatků, dát ten největší, tomu nejpovolanějšímu úředníkovi… Protože úředníka by vyhodil jeho nadřízený, který je zvyklý získat část peněz z úplatků, nemá úředník moc na výběr.

Mnozí z Váš už jistě došli k závěru, že hlavním viníkem jsou politici, kteří to nakonec stejně shora řídí. Jiní došli k tomu, že na vině jsou úředníci, kteří jsou líní a nemají nikdy dost a mnozí z Vás obviňují hamižné podnikatele, kteří uplácejí chudáky úředníky, kteří nemají na výběr. Těm omezenějším z nás by mohl stačit výkřik typu: Za to může ODS, zato může ČSSD, případně, za to můžou komunisti… To nechám do diskuse :-)

Podle mě za to může přirozená lidská hamižnost.

Šktrám, lidi jsou přece od přírody čestní. 

Co se s tím dá dělat?

Nic?

Ale to není pravda. 

Dají se zvýšit tresty. No jo zvýšit tresty, bylo by to fér? Stejně by to nejvíc odnesli většinou ti nejméně vinní, zlost lidí by se na nich vybyla, ale ti co tahají za nitky, ti co to skutečně řídí a inkasují shora se zákonu vyhnou, vždyť to znáte. 
Dá se minimalizovat majetek, který spravuje stát a o kterém stát a úředníci rozhodují. Jenže tato minimalizce (privatizace a jiné prodeje majetků) by sebou nesly další vlnu korupce. 
Cestou by mohlo být absolutně zprůhlednit výběrová řízení. Zprůhlednit je tak, aby každý člověk mohl vidět, co který kupec (nebo dodavatel) nabízí, a nejlépe, pokud by lidé, alespoň z kraje, či obce, které se to týká, mohli svým hlasem v případě vážných pochyb privatizaci zabránit. Řídit by ji nemohli, protože lidé se jako celek sami domluvit nedokáží.

Takto sice nebudou potrestáni ti co dříve brali úplatky, ale ti stejně potrestáni nebudou, pokud se nenechají hloupě chytit. Navržené opatření by dle mého názoru bylo alespoň z části proti-korupční z toho důvodu, že dát úplatek v takovém případě postrádá smysl. Samozřejmě by to nebylo dokonalé, dneska se uplácí komise dopředu, aby nastavily parametry výběrového řízení (síto) tak aby prošly jen vybraní, ale snad by to alespoň trochu pomohlo ke zprůhlednění privatizací. 

Jak vidíte, dokonalou cestu jsem nenašel, protože korupce je zakořeněná v lidech. Bylo by potřeba změnit spoustu zákonů a spoustu pravidel, aby se to alespoň o trochu zlepšilo. 

A ruku na srdce, kdo z Vás by nevzal sto tisíc, milión, nebo deset milionů úplatek, kdybyste věděli, že Vás shora kryjí, protože taky dostaly a že Vám tedy téměř nic nehrozí? 


PS: Nejhorší dilema jsem měl, kam tento příspěvek zařadit, dá se dát do společnosti, do ekonomiky, kultury, sportu, no skoro kamkoliv, nakonec jsem ho dal do politiky, protože je zde úplatků nejmíň. Přece jen, poslanců je pouze 200, takže je v tomto sektoru našeho státu, alespoň na počet jedinců, nejméně úplatných lidí… 

PPS: Sem si dovolil pár švestiček ze své zahrádky…

P.N.