Že bude letos na jaře velká povodeň je událost nepředvídatelná, pokud ovšem netrpíte oním šamanstvím, jak nesprávně uvedl Petr Nečas. Oni totiž meteorologové žádní šamani nejsou. Pracují s čísly a daty podle předem přesně daných vzorců a protože sesbíraná čísla jsou sice přesná, ale není jich neomezený počet a stejně tak výpočetní technika má jen omezenou kapacitu, jsou výsledky práce meteorologů pravděpodobnostními modely budoucí situace.
Pokud občan pojem pravděpodobnost správně nechápe, pak nelze kritizovat meteorology, ale kvalitu výuky na základní či střední škole. Případně kvalitu školní docházky a počet opsaných domácích úloh z matematiky.
Tím spíš, že nikdo nedokáže v danou chvíli říct, kolik zrovna je kde jakým způsobem obdělaných polí a kolik tato pole pustí vody do toků... Protože jinak uteče voda z pole, kde je zasázena slunečnice a jinak z pole kde je zaseto obilí.
Tedy určit dnes přesně jak bude vypadat situace za týden nebo za dva, jednalo by se se současnou výpočetní technikou o věc nemožnou. Ale meteorologové jistě mohli říci, že s pravděpodobností, dejme tomu 5 %, nastane povodeň velká, s pravděpodobností 15 % nastane povodeň malá a s pravděpodobností 80 % nenastane povodeň žádná. Ale pokud si vzpomínám tak přesně tohle se dělo. Byla postupně vydávána varování před povodněmi a lidé byli s velice velkým předstihem varováni!!! Jen toho sami nedbali a řekli si, aha, tak když je malá výstraha (5%), tak na to kašlu a svoje protipovodňová vrata, co mám od minulé povodně zabudovává v protipovodňové zdi kolem domu, nechám otevřena.
Teď si asi řeknete, jaká protipovodňová vrata?
No je snad přece logické, že když v roce 2002 zjistím, že jsem si vlastně postavil dům na dně koryta řeky, tak se na to do příští povodně, připravím.
Když vím, že mám dům uprostřed řeky, tak se smířím s tím, že mi ho pojišťovna nepojistí proti povodni. Současně vím, že čas, kdy nastane povodeň je sice nepředvídatelný, ale pravděpodobnost, že se povodeň opět vyskytne, hraničí s jistotou.
Tedy, když v roce 2002 dostanu dotaci v desítkách tisíc, tak si za tyto peníze postavím kolem domu vysokou pevnou protipovodňovou zeď, pokud tedy vím, že toto nezajistilo město. Pojistím vlastní odpady zpětnými klapkami a již očekávám další velkou vodu s o něco menšími obavami. Ostatně jen málo kde dosáhla hladina výše než minule, tedy všichni ti, co se na na další stejnou povodeň připravili, zůstali dnes v suchu... A těm kterým byla vyplacena dotace minule ji již dnes nepotřebují...
A pokud tedy nemohu bydlet až v druhém patře a přízemí mít vyhrazeno pro povodně, nemám prostor pro protipovodňovou zeď, nemám možnost koupit si vodotěsné dveře a okna a odizolovat zdi, nemám možnost si postavit vyvýšený dům na kůlech, nebo se mi do toho nechce či to považuji za absurdní či nemožné, pak je na místě zvážit přestěhování mimo koryto řeky, nebo koupi gumového či rovnou nafukovacího nábytku, a místo postele nafukovací lehátko, protože mi je tak jako tak jasné, že událost se bude opakovat a opakovat a opakovat a opakovat a opakovat.
Opakovaná událost je z dlouhodobého hlediska něco předvídatelného.
Jestli že se tedy jedná o událost předvídatelnou a nechce se mi dům zabezpečovat proti povodni a raději si po každé větší vodě koupím nábytek nový, pak je na místě zvážit nějakou formu spoření (pro takové případy vřele nedoporučuji spořit pod polštář) mohlo by se mi stát, že mi protipovodňové spoření vezme voda a pak budu muset opět prosit o stát.
Velice dobrý příklad si lze vzít z takových Benátčanů, nepamatuji si, že by co rok prosili o stát, že zase mají kolem domu vodu. Poučili se, domy postavili na kůlech nebo vysokých zdech a mají po generace klid. Skloubili výhodu toho, že koupili levný pozemek někde pod vodou, který jako nevím proč, ale nikdo jiný nechtěl koupit, s možností bezpečně bydlet.
Ale nemusíme ani tak daleko chodit. I v mém okolí je spousta obyvatel bývalých vodních mlýnů, a jelikož mlynář byl člověk obyčejně chytrý, taky sestavit všechna ta kolečka v mlýnu správně do sebe stojí kus fištrónu, stavěli si tito lidé své příbytky ač nutně v korytě řeky, tak tak, že jim ani při větší vodě do ložnice stejně nenateklo, protože ji měli umístěnu výše než tékala i ta nejvyšší voda. Nevím tedy jestli jinde nebyli mlynáři víc hloupí, ale u nás to měli vychytaný na jedničku.
A co z toho plyne?
„Poučme se z chyb minulosti, přestaňme být zabednění a zabedněme se.“
A taky:
„Mlynář není blbec.“
Ps: Rozhodl jsem se nově nezaregistrovat do diskusí, trávil jsem tím dříve příliš moho času - stejně zbytečně, ale klidně si poplkejte :-)
