Při zhlednutí spotu v televizi, kde lidé stojí fronty v lékárnách, se mi vrátily vzpomínky na mé dětství. Je odpoledne, sousedka zazvoní u nás doma a křičí „Přivezli banány a mandarinky“. Toto sdělení nastartovalo celou naši ženskou část rodiny (babičku, mamku a mě) a šlo se stát frontu do zeleniny! Samozřejmě dělaly jsme jako že se neznáme a když na nás přišla řada, každá odrecitovala kilo banánů a kilo mandarinek. Pro mladší a neznalé, víc než na kilo čehokoliv nebyl nárok. V případě že se na nás dostalo, jsme si hrdě úlovek odnesly domů a žily z něho 14 dnů. Paradoxem bylo, že v naší zelenině nás znali, ve frontách jsme mohli zahlédnou známé tváře, které byli stejně potupně rozdělené a dělající že se neznají…
Už bych tento pocit trapnosti a ponížení nechtěla zažít, proto nechápu, že najednou pouze jedna lékárna ve městě je ta vyvolená a lidé jsou ochotní stát dvouhodinové fronty, jsou regulováni sekuritou, jen aby ušetřili 30 Kč. Myslím že krajská zařízení by své rezervy mohli využít účelněji a poplatky, které byly doposud vybírány, ještě nikoho nedohnali k chudobě.
Do dneška jsem pořádně nepochopila systém vybírání poplatků a teď o to víc nechápu to, že když se nějaký systém nastartoval a začal fungovat, tak změnou politických mocí se vše teď znovu přetváří a ruší. Všichni víme, že peněz ve zdravotnictví je nedostatek, to každý pochopí při pobytu v nemocnici nebo návštěvě nějakého vyšetření, kdy na vás padají bílé ušmudlané stěny a v rozích se krčí nábytek z roku raz dva tři..
Proto bych raději uvítala placení poplatků s jasně stanovenými pravidly, kam budou tyto prostředky poukázány a jejich účelné využití. Ráda si připlatím za usměvavé tváře sestřiček a doktorů, které bude hřát pocit, že jsou za svou práci oceněni.
Ráda si připlatím za krásné prostředí nemocničních pokojů, nadstandardních služeb, které zatím známe pouze z amerických seriálů. Ráda si připlatím za kvalitnější a účinnější léky. Ale prosím Vás, pane Rathe, nedělejte z nás stáda volů…
