Škola Kocourkovem

Poslední dobou nestačím žasnout, jaká kuriózní opatření se u nás ve škole zavádějí. Začíná to tam vypadat trochu jako v pověstném Kocourkově.

Hned prvního září nás přivítalo zcela nové nařízení - studenti vyššího gymnázia nesmí mít během pololetí více než 40 hodin omluvených rodiči (příp. jimi samými, pokud jsou plnoletí). Veškerý zbytek musí být omluven lékařem (či institucí; povahu slova instituce již nařízení neupravuje, ale sportovní svazy a podobné organizace prý institucemi nejsou).

To bych ještě chápala (někteří studenti se ze školy opravdu ulejvají), byť je to velmi nepraktické například pro lidi jako já, kteří stráví doma nemocní někdy i sedmdesát hodin za pololetí. Málokdy jsem si je ovšem nechávala omlouvat lékařem, nebylo to tak vážné - trochu zvýšená teplota, rýma, bolest v krku. Ale budiž.

Komplikuje to ovšem život i studentům, kteří by rádi jeli na dovolenou s rodiči déle než na týden - 40 hodin totiž vystačí právě na týden, plus minus několik hodin. Námitka školy zní: K dovoleným mají sloužit prázdniny. Na lyže se má jet o vánočním nebo jarním volnu! No nevím. Minulé dvoje jarní prázdniny jsem strávila v Beskydách. Den jsem se opalovala, další dny jsem z okna sledovala déšť. Ani o Vánocích v posledních letech moc sněhu nepamatuji. Dovolená v Česku na lyžích se dnes nedá plánovat dlouho dopředu. Někdo by zkrátka jel rád, když je na čem jezdit. Nemluvě o tom, že někteří rodiče si nemohou moc vybírat, kdy si vezmou dovolenou, ač zákony o pracovním poměru praví opak.

Jiní studenti jezdí pravidelně na sportovní zápasy neorganizované školou, za což se také započítávají zameškané hodiny. A jestliže sportovní svaz není vedením považován za instituci, lze očekávat, že se mají na co těšit.

Ale s tím vším bych se ještě smířila. Co se lajdáků týče, není to až tak nesmyslné nařízení.

Naprosto nesmyslná a bezpředmětná mi ovšem připadá vyhláška, podle níž budou studenti, kteří přijdou do školy později než v 7.55, zapsáni za pozdní příchod (a pokud si to ze školních let nepamatujete, za tři pozdní příchody je třídní důtka atd.). Zajímavé - vždy jsem si myslela, že vyučování začíná v 8.00! Vedení školy má zřejmě jiný názor. Zjevně si také neuvědomuje, že ze šatny do třídy se to dá stihnout za minutu až dvě, případně více, pokud student neumí dobře běhat. Ale do zvonění na hodinu je pět minut času dost. Bez ohledu na tuto skutečnost bude spousta studentů muset začít chodit dříve (mezi 7.50 a 7.55 se nás dovnitř trousí nejvíc). Sama jsem v pátek dorazila jen chvilku před prvním zvoněním v 7.55.

Někteří studenti už ale přišli na to, jak pravidlo obejít. Do listu na vrátnici jednoduše zapíšou falešné jméno. A tak, ač z naší třídy přišel „pozdě" pouze jediný člověk, se na papíře objevila třída hned několikrát - a vedle ní jména neexistujících studentů. O fantomech opery už jsem slyšela, ale toto je poprvé, co se setkávám s fantomy školy.

A co když přijdeme pozdě kvůli dopravním komplikacím? Máme si prý nechat dát do průkazu razítko od dopravce. Jedna kamarádka tuto situaci vtipně shrnula návrhem takové omluvenky: „Omlouvám se, že jsem přišla pozdě o dvě hodiny namísto patnácti minut, když jsem si jela do kanceláře Dopravního podniku pro razítko."

Co dodat? Člověk si zvykne i na tohle, naše škola stále patří mezi nejlepší - a v Kocourkově je pořád legrace!