Byla neděle 22. prosince, devět hodin ráno. Parkoviště u nákupního centra plné do posledního místečka. Zákazníky lákal k utrácení obří billboard hlásající: „Nejlevnější zboží ve městě!“ Zajímavé. Pokud by byly všechny slogany tohoto typu pravdivé, musely by být nejlevnější všechny obchodní domy. Ve výlohách zářila barevná světla, všude visely zelenozlaté girlandy… a obrovité reklamní poutače. Usmála jsem se. Měla jsem svůj vlastní plán na skvělé Vánoce.
flickr.com
Začalo to minulý pátek. Kolegyně mě v práci přišla požádat o pomoc - jestli prý nejsem schopná sehnat výtisk nového Harryho Pottera. Byla bez sebe zoufalstvím. Ještě nevyšel, ale děti si pod stromeček nepřejí nic jiného. Budou ji navždy považovat za neschopnou matku, pokud ho tam nenajdou! Usedavě se rozplakala.
Byla jsem zmatená a v rozpacích. „Fakticky toho Pittera... Pottera - nebo jak se vlastně jmenuje - tolik potřebují? Nechtěly by třeba mašinky?" zeptala jsem se jí. Podívala se na mě, jako bych právě přiletěla z Marsu.
Vánoce se mě tolik netýkaly. Žila jsem v bytě sama a vcelku spokojeně. Rodičům a bratrovi jsem vždycky koupila nějakou maličkost k potěšení a něco praktického. Nikdy si nestěžovali. Brala jsem svátky jako příležitost k odpočinku a snězení spousty sladkostí bez větších výčitek. Mánie kolem nich proto šla trochu kolem mě.
Večer mě vyrušil zvonek. Očekávajíc podomního obchodníka s životu nebezpečnými barevnými žárovičkami, šla jsem otevřít. Ale stála tam má sousedka, paní Novotná, s tím, jestli bych se k nim nechtěla jít na chvilku podívat na stromeček, když tady sedím tak sama.
Pohlédla jsem na svůj vypelichaný umělý stromek a souhlasila. U Novotných v pokoji se vznášela vůně domácích perníčků, skořice, hřebíčku a vanilky. Na smrčku uprostřed místnosti se pohupovaly slaměné ozdoby a řetězy z cukroví. „Na Štědrý den to cukroví sníme," sdělila mi paní Novotná s úsměvem. „Ale děti ujídají už teď, když si myslí, že se nedívám."
Dala mi ochutnat čerstvě napečených pracek a vanilkových rohlíčků. Neubránila jsem se dojmu, že jsem konečně potkala někoho, kdo má vlastní recept na šťastné Vánoce.
V sobotu ráno mě vzbudilo drnčení zvonku. Naštvaně jsem vyskočila z postele. Rozrazila jsem dveře - a než jsem stačila cokoli říct, můj bratr Jára zakvílel: „Sestři, zachraň mě, moc tě prosím!"
Byla jsem neschopná slova. Ale Jára by mi stejně nedal příležitost promluvit. Dozvěděla jsem se, že s posledními cennými věcmi v autě uprchl před exekutory, kteří mu zabavili celý byt. Na otázku, jak se mu to stalo, odpověděl hrozivým tónem: „Zatracený Vánoce!"
Vánoce mají být svátky pohostinnosti a přátelství. Nabídla jsem mu tedy, ať zůstane. Třeba to pomůže i mně najít nějaký smysl Vánoc. Rozhodla jsem se, že ty letošní strávím jeho hledáním. A tak jsem tady, jedu autobusem kolem hypermarketu a jen se v poklidu potutelně usmívám...
V pondělí poté přišel kolega do práce s rukou v sádře.
„Ledovka?" otázala jsem se účastně.
S hrozivým zamračením odvětil: „Nákupní vřava..."
Až pak jsem se doslechla, že během srážky vozíků v Tescu bylo zraněno pět lidí a další musel být převezen do Bohnic, protože neustále vykřikoval cosi o svátcích hrůzy a ohrožoval kolemjdoucí pistolí (stříkací, byť realisticky vypadající, jak bylo po jeho zadržení zjištěno).
A tak, když jsem na Štědrý večer seděla se skleslým bratrem v obýváku, jsem škrtla sirkou a zapálila svíčku pro všechny, kteří podlehli nákupní horečce předvánoční noci. Já osobně jsem se do budoucna rozhodla následovat příkladu paní Novotné a užívat si ty pravé Vánoce - v klidu a pokoji, bez starostí o to, že nový MP3 přehrávač bude už zítra starý a děti odhodí knihu s tím, že chtějí počítačovou hru.
„Vánoce, Vánoce přicházejí..." začala jsem zvesela - a falešně - čímž jsem si vysloužila Járův zoufalý pohled.
Doufám, milí čtenáři, že prožijete šťastné a veselé Vánoce bez starostí s dárky a nákupy. Vždyť o čem jiném jsou vánoční svátky, než o vzájemném pochopení, přátelství a aspoň chvilkovém zpomalení zběsile ubíhajícího času? První křesťany, oslavující narození Krista, by při pohledu na moderní Vánoce asi ranila mrtvice. Ale to nevadí - čas běží, vše se mění. Je jedno, jestli Vánoce prožijeme po křesťanském, ateistickém nebo jiném způsobu - záleží jen na tom, abychom byli šťastní!
Přeji vám všem veselé Vánoce a šťastný rok 2008.
