Ukrajinský nacismus? A co ten Ruský?

Po Ukrajinských volbách se opět v pro-ruském táboře vyskytují slogany o ukrajinských fašistech, neofašistech, banderovcích atd. Předpokládám, že tyto narážky míří především k II. světové válce.

Rusko jako následník bývalého SSSR je v tomto obraze prezentován jako stát, který zastavil smrtící nebezpečí v podobě nacismu, ke kterému se část Ukrajiny připojila. Jenže ono je to trochu složitější. Podívejme se nikoli na Ukrajinu, ale na „antinacistický Sovětský svaz“. Tento slogan totiž v určitých letech neplatil. Byl to Sovětský svaz, který si před válkou zadal s Německem jako málokdo jiný. V roce 1939 byl zbaven funkce lidového komisaře zahraničních věcí M. Litvinov, což vládní kruhy nacistického Německa pochopily jako signál jednat s Moskvou. V této době kulminovaly nacistické přípravy útoku na Polsko. Hitler se v tomto kroku potřeboval ujistit o sovětském souhlasu. 23. srpna 1939 byl mezi SSSR a Německem podepsán pakt o neútočení, což ale znamenalo rozsudek smrti nad Polskem. V paktu byly popsány zájmové sféry Německa a Sovětského svazu, kdy hranicemi těchto sfér byla osa Litva, Narev, Visla, San. V podstatě se jednalo o dohodu o zániku a rozdělení Polska. Nacistické Německo prý tehdy stáhlo antikomunistické a antisovětské slogany, Stalin dohodu potvrdil přípitkem na Hitlerovo zdraví. Po porážce Polska SSSR a Německo uzavřeli 28. září 1939 „Smlouvu o hranicích a přátelství“. SSSR si vyhradil jako svoji zájmovou sféru Litvu a celé Pobaltí. Za vývoz surovin a potravin měl dostávat Sovětský svaz stroje a válečný materiál. Na linii dotyku sovětských a německých vojsk se v dobytém Polsku konaly společné vojenské přehlídky.

V roce 1939 při listopadovém výročí ruské revoluce Stalin a jeho politbyro vyložili, že v čele Německa již nejsou fašisté, ale „buržoazní kapitalisté zatížení kapitalistickými tradicemi“.  V sovětském tisku se objevovaly články o mírumilovnosti nacistického Německa. V moskevských Izvěstiích např. stálo toto: „Zahájit válku za účelem zničit hitlerismus by znamenalo připustit v police hloupost…“ Jistě lze namítnout, že toto vše a mnohé další byl jen politický kalkul, ten ale nic nemění na servilním podbízení se Německu byť z politických důvodů. Jak píší někteří historici „verva, s niž se sovětská vláda jala inkasovat žeň, vyplývající z dohod z nacistickým Německem, jakož i bezostyšnost, s níž nové situaci přizpůsobila svoji ideologii, byla odpudivá“.

Když V. Molotov ústy německého velvyslance v Moskvě von Scholenburga slyšel, že Německo Rusku vyhlásilo válku, údajně prý řekl „myslíte, že jsme si to zasloužili“? Sovětský svaz skutečně dělal, co mohl, aby nedošlo ke konfliktu. Ještě v roce 1941 uzavřel s nacistickým Německem tajný protokol, podle něhož dostalo Německo 7,5 milionů zlatých dolarů za pruh litevského území, jež podle dohod z roku 1939 mělo připadnout Německu, ale nebylo mu předáno. Sovětská šla tak daleko, že zrušila v Moskvě velvyslanectví Německých nepřátel – Československa, Belgie, Jugoslávie a Norska. Sovětské nákladní vlaky s obilím dokonce překračovaly hranici ještě pár hodin po vypuknutí konfliktu.

Sovětské vedení dobře vědělo, že se chystá útok na Sovětský svaz, jenže Stalin a jemu věrní toto varování nebrali vážně a dokonce jej považovali za provokaci britských špionážních sil. Berja den před útokem navrhl, aby byl z Berlína odvolán sovětský velvyslanec Děkanozoz, protože posílal varování ohledně německého útoku. V prvních hodinách a dnech války Stalin zakazoval odpovídat na německé útočné akce, vojska nesměla být uvedena v pohotovost, důstojníci dostali pokyn, aby si vybrali dovolenou. Velitelé se dotazovali, zda smějí střílet na útočícího nepřítele, aby je následně střílela policejní komanda, protože utrpěli porážku…

Situace na frontě se časem začala měnit, ale i díky Rusko-Německým dohodám, byly počáteční ztráty děsivé.

To by bylo ale na jiný článek. Zde jsem chtěl v krátkosti ukázat, že to byl Sovětský svaz, který si s fašistickým Německem hodně zadal a to více, než většina států předválečné Evropy… Tedy pokud někdo vykřikuje o fašistech z Ukrajiny, pak stejnou měrou je třeba měřit i Rusku. A to by z tohoto měření rozhodně lépe nevyšlo.