Sport dětí, projekce a vítězství za každou cenu

Pokud vaše děti dělají nějaký sport, potom možná máte následující zkušenost. Konkrétně že se čas od času jejich rodiče, kteří sledují zápas, promění ve řvoucí bytost, za kterou se musí stydět i samotné děti. V literatuře se setkáváme s termínem „projekce“, což v tomto případě znamená, že řičící rodič do svého dítěte vkládá nebo projektuje svoje nenaplněné touhy – v tomto případě po slávě na sportovním poli.

Netvrdím, že mi nedělá radost, když se mému dítěti daří, když něco vyhraje, zároveň jsem se smířil s tím, že z něj asi nebude Ronaldo, Messi ale ani Lafata či jiné hvězdy naší ligy… Proto jen tiše pozoruji co se děje na hřišti a jsem spíše rád, že se ratolest hýbe a že jí něco baví. Abych byl ale upřímný, jsem zticha i proto, že se stydím na někoho řvát a asi ani nejsem dostatečně asertivní.

I přes to, co se ze sportu někdy dělá, považuji za hlavní přínos nikoli body, ale určitou schopnost průpravy do života. Dítě se učí nejen vyhrávat (to se až tak učit nemusíme), ale i prohrávat, učí se spolupracovat, snášet určitou bolest, učí se, že výsledky se většinou nedostavují hned a sami od sebe atd. Jenže přes tyto obecně známá pozitiva se často body a góly upřednostňují před vším dalším a to ve všech soutěžích a ve všech věkových kategoriích.

Nedávno mi ale došla na mobil zpráva od trenéra našeho syna, která mjmě pozitivně škokovala - že chce vidět žákovské knížky svých svěřenců a že pokud má někdo problémy s prospěchem a chce dál hrát, bude muset zamakat ve škole. Jinak má smůlu. Zdůvodnění bylo jednoduché – v životě nejde na prvním místě o sport. Přiznám se, že před trenérem smekám...

Na tréninzích dává trenér klukům do těla, o výsledky mu jde, chce, aby jeho tým vyhrával, ale… ví, že existují důležitější hodnoty než body. V tomto případě vzdělání. Pro život (nejen) malého kluka je toto velmi důležité sdělení. Dál se snaží dávat góly, ale možná se do něj uložilo, že v životě nejde na prvním místě o góly. Ty jsou jen dobrým zpestřením, nikoli životním cílem a občas pro někoho vším.

Možná by podobné SMS měli dostávat všichni rodiče a absolventi různých trenérských kurzů. Třeba by poznali, že někdy vítězství vlastně škodí – je-li dosaženo za každou cenu.

Budu nadále držet palce svému chlapci, ale když se nezadaří, pak uslyší to, co ví od trenéra. Snaž se dál, makej, jdi do sportu naplno, ale v životě jde o důležitější věci a o ty usiluj především. 

K tomu ale chce jedno - přestat do dětí projektovat svoje ambice. A to ne každý dovede.