Dějiny všech dosavadních společností jsou dějinami třídních bojů vs. obyčejný život

Nemusíte být znalci filozofie, abyste znali krátkou větu Komunistického manifestu, která shrnuje dějiny slovy:

Dějiny všech dosavadních společností jsou dějinami třídních bojů. Marx a Engels poněkud uměle rozdělili společnost na dvě třídy a to buržoazii a proletariát. Jedni pracují a nic moc z toho nemají, druzí nepracují a shrábnou většinu úsilí těch prvních (od toho slabomyslný pocit mnohých Čechů, že kdo podniká, tak krade). Toto údajně nevyhnutelně vede k třídnímu boji.

Dělení společnosti na dvě třídy a vybuzování „třídní nenávisti“ v dějinách stálo hodně krve a nenávisti. Je to premisa "my a oni", premisa nenávisti, kterou jsme v posledních letech hojně živeni i u nás. Kdyby se lidé nemohli „vyzvracet“ na sociálních sítích, možná by už padali první facky anebo i první mrtví.

Zvláště po prezidentské volbě toto dělení na "intelektuály a ty druhé" opět narostlo do zrůdných rozměrů a s oblibou je opakují především komunisté (což se není vzhledem k jejich kořenům co divit), SPD hlavně ústy jejich vůdce a pochopitelně nezůstává stranou ani hradní mluvčí.  S chutí tato slova opakuje i V. Klaus. Obávám se, že třídní boj (byť pojmenovaný jinak), se stane jedním z hlavních témat v dalších volbách – třeba hned těch senátních.

Problém je, že toto povede ke stále silnější nenávisti, která nemá řešení. Anebo „má“ a to v občanské válce – v horším případě, v lepším k občanské válce na sociálních sítích. Paradox na tom všem je, že skutečné problémy, které dnes řešíme, skutečně nejsou venkov – Praha, vzdělaní - nevzdělaní, dokonce ani utečenci nebo EU.

Jsou to statisíce lidí v exekucích, kteří se z toho do konce života nedostanou, hydra jménem korupce, která komplikuje svobodné podnikání i fungování státu, pomalé soudy a nevymahatelnost práva, v některých regionech nesnadno dostupná lékařská péče, šmejdi, kteří likvidují seniory, vyloučené lokality, bezradnost co se stárnoucí populací, podhodnocené platy učitelů, nekonečné čekání kvalitních rodičů, kteří by rádi adoptovali děti a vysvobodili je z ústavní péče atd.

Za to fakt nemůže „pražská kavárna skládající se prý z lidí, kteří v životě příliš mnoho nedokázali“, ani muslimové, ani církevní restituce, ani přistěhovalci (včetně Japonců) či utečenci, ani Romové a dokonce ani EU! Tím vůbec nechci tvrdit, že se těmito věcmi nemáme zabývat, že se nás netýkají, ale to, co skutečně hoří, je něco jiného.

Ten, kdo je v exekuci, čeká rok na operaci, umírá na pokoji s dalšími deseti seniory, kdo zkrachoval, protože mu zadavatel odmítl zaplatit za práci, kdo byl nespravedlivě odsouzen, protože „nenamazal“, fakt neřeší migranty ani islám. Možná jsem přízemní, ale asi je to dáno tím, že se setkávám s normálními lidmi a ti řeší normální problémy. Jaké to jsou problémy? Většinou stejné, jako řešíte vy a já.

Když ve společnosti vznikají nějaké problémy, pak je jedna možnost postavit se jim a začít je řešit, nebo je neřešit a místo toho pojmenovat nějakou třídu a frustrovaným lidem sdělit, že tato třída za to všechno může. A že když si to s nimi vyřídíte, tak se problémy vyřeší. Nikdo moc neřekne jak, ale vyřeší. Jednou to jsou Židé, pak Pražáci a kavárenští povaleči, pak cikáni, jindy přistěhovalci, jindy… dosaďte si, koho chcete. V podstatě svojí frustraci a nenávist do někoho projektujete. A pokud se do čela dostanou demagogové, kteří tyto nenávistné projekce podporují, pak je zle. Tito lidé většinou nemají pozitivní program, jenže to, co je negativní mnohokrát zabírá více a rychleji.

A tak se ptám, zda v budoucnu skočíme na lep nejrůznějším demagogům, kteří budou nadále rozeštvávat národ anebo se najdou ti, kdo budou problémy řešit anebo se o to alespoň s odvahou pokusí.

Pamatujme ale na to, že třídní boj vždy v dějinách byl cestou do pekel. Proto ten, kdo ho rozfoukává, obrazně řečeno, do pekel patří!