... a proč by "to" neměl říkat zrovna prezident?

Nedávno moji synové udělali něco, co neměli. Reagoval jsem napomenutím, které jsem ale schytal zpět: „Ty to ale děláš taky…“ Kdo vychováváte děti, asi to dobře znáte. Dost těžko se na to reaguje. Když pozoruji „kauzu Zeman“, mám z ní podobný pocit.

M. Zemana jsem z mnoha důvodů nevolil, nicméně když srovnávám slovník jeho a knížete, z jehož voličského tábora se ozývá kritika, pak si nemají co vyčítat. Když byl blahého času ministrem zahraničí, obohatil diplomatický slovník výrazy jako černoprdelník, magor, kurva, hovno… Netajím se tím, že jsem ho považoval za lepší volbu než Zemana, nicméně nikoli kvůli slovníku, v tom oba dosahují hodně nízké úrovně. Je jistě nepřípustné, že Zemanovy výrazy padly v hovorech z Lán, jenže tyto výrazy by z úst ústavních činitelů působících ve veřejném prostoru neměly padat vůbec. Tedy pokud někdo argumentuje „tohle přece prezident říci nemůže“, pak má jistě pravdu, zároveň je třeba dodat, že tohle nemůže, nebo by neměl říkat do veřejného prostoru nikdo - nejen prezident, ale ani ministr a … vlastně nikdo slušně vychovaný. Zeman a Schwarzenberg (a mnozí další) jsou v mnohém jen odrazem politické reprezentace naší země. Asi netřeba připomínat nepublikovatelné výrazy Kalouska a mnohých dalších – nejen slovních, ale třeba opileckých i jiných extempore našich představitelů, za které svoje děti obyčejně trestáme a za které by v mnoha zemích zřejmě přišli o post. Je pravda, že mnohé sprosťárny se dělaly bez sprostých slov, ale… státu uškodili mnohem více než slova. Proto Zemanova kritika z úst některých politiků je pokrytecká a působí jako ono příslovečné „kdo je bez viny, ať hodí kamenem“.  

Zdá se mi alibistické tvrdit, že „prezident takto nemluví“. Zeman a nejen on jsou v první řadě lidé až potom prezidenti, politici atd. Pokud je někdo slušný, pak takto nemluví a je úplně jedno, kde je a kým je. Pokud je někdo hulvát, pak podle toho mluví. Jinak se tomu říká integrita – tedy jsem jistou osobností pokud možno za každých okolností, dokonce, i když jsem mimo kamery. Tedy neplatí, takto prezident nemluví, ale takto slušný člověk nemluví. Jinak to působí, že my „obyčejní“ můžeme, ale ti „nahoře“ nikoli. „My“ se ale máme řídit podle zcela stejných mravních principů jako „oni“ a to počínaje „čtvrtou cenovou“ a konče hovory z Lán. Svoje děti přece – asi nejen já, učím, nemluv sprostě nikdy, nikoli jen před někým, nebo když se ti to nehodí.

Jako úsměvný a pitomý zároveň se mi zdá argument, když teď děti uslyší prezidenta, budou mít zmatek, co mohou říkat, co je slušné. Pokud doma mluvíte slušně, skutečně se nemusíte bát, že děti budou mít zmatek. Pokud nikoli, potom jste na vině vy, nikoli prezident nebo politici. Ony ty děti nejsou až tak blbé, aby si neudělaly jasno… a jasno si udělají především podle příkladu z domova.

To, že Zeman přestřelil je jasné každému. Zároveň Zeman je jen vrcholkem ledovce. Ukazuje se, že onen pomyslný ledovec je hodně špinavý. A co je možná ještě horší, že někde v útrobách onoho ledovce jsou mnozí z nás. To se hodně nepříjemně připouští. Nebo možná platí že „my ze čtvrté cenové můžeme“, ale „oni tam nahoře ne“. Myslím, že to tak ale není…