Zločin a trest.

Věděli to všichni už ve starověku a  postupem času se to stalo pravidlem, na kterém stála skoro všechna společenství. To, že po každém zločinu musí nutně následovat trest, jinak se společnost zhroutí. Bohužel poslední doba svědčí o opaku.

Stejně, jako dítě musíte v zájmu správné výchovy potrestat pokud možno okamžitě, v jiných oblastech života to bohužel neplatí. Stává se pravidlem, že zločiny se zásadně netrestají. Svádí se to na leccos a na leckoho, pouze onen dotyčný zločinný jedinec je absolutně mimo hru. Je to problém celoevropský, ale zdá se, že v naší zemi bylo toto dovedeno k dokonalosti. Všude na světě jsou dobří lidé i hajzlové, jež chtějí páchat zločiny, nebo je páchají, jsou za to přísně, či méně přísně potrestáni, ovšem ve zdejších krajích platí zvláštní pravidlo, že nikdo za nic nemůže. Vše se svede na shodu nešťastných náhod a české bezzubé právo, na takovéto situace účelně připravené, si pochopitelně neví rady. Odpovědnost trestní se změnila na politickou, čemuž nikdo nerozumí, ale účel to zcela splňuje. Stalo se principem, že čím větší křivák, tím větší frajer. A velcí frajeři zasedali a zasedají ve zdejších vládách, parlamentech a státních úřadecch, rozkradli co se dalo a dál si beztrestně porcují ten zbytek. Štěkajícím psům občas pohodí ohlodanou kost a karavana se spokojeně sune dál.

A tak regimenty grázlů a zlodějů, jež měly tvořit osazenstvo kriminálů, rozdělují si beztrestně moc a majetek, jež jim z principu nepatří. Je to jeden z největších paradoxů a zrůdností dnešního světa. Snad tyto nespravedlnosti ty bájné boží mlýny napraví.