Zlo cikánské je nesmírné.

Cikáni. Máme v zemi spoustu šílených problémů a toto je jeden z nich. Politici jsou bezradní, jmenovaní a jejich ochránci ukřivdění a ostatní naštvaní. Ale řešení je třeba nalézt co nejdříve, v zájmu nás všech. Neměl by to ovšem řešit pan Kocáb a jemu podobní. Ti to totiž vyřešit nedokážou a pouze ztrácíme čas.

Tento svět není o spravedlnosti, nikdy nebyl a každý si musí své místo na slunci vyboxovat sám. Týká se to jednotlivců i celých národů, říše lidí i ostatních živočichů. Stejně jako zdravý, nadaný a silný jedinec má nepoměrně větší šanci na slušnou existenci než neduživý, líný a hloupý exemplář, i velké a silné národy jsou na tom mnohonásobně lépe, než malé a utiskované menšiny. Tak tomu bylo od nepaměti a není důvod se domnívat, že to někdy bude jinak. Lidé oplývají mimo jiné dobrými a špatnými vlastnostmi a tyto usměrňují jejich chování a potažmo i vztahy mezi národy a celkovou atmosféru na planetě. Ta, jak víme, není dobrá a zdá se, že se v dohledné době lepšit nebude.

Mezi dobré lidské vlastnosti patří jistě solidarita. Je chválihodné, jestliže jedinec, jenž byl bez jakýchkoliv zásluh obdařen zdravím a schopnostmi, pomáhá svému bližnímu, který se provinil pouze tím, že má smůlu a tím je odsouzen k druhořadému životu. Úspěšnější by méně úspěšnému pomáhat měl, ovšem není to jeho povinnost a obdarovaný by tuto pomoc neměl považovat za samozřejmost a měl by umět za ni poděkovat. Ona obecně slušnost, tolerance a solidárnost lehce sklouzne v hloupost a poté se zázraky dají dělat velmi těžko. Jestliže obdarovávaný začne onu pomoc považovat za povinnou a její poskytování si posléze i vynucovat, pochopitelně i trpělivost a slušnost dárce postupně ochladne a začne mu tento stav samozřejmě vadit. Ve finále nastane situace, že onu pomoc poskytovat logicky přestane a druhá strana si musí pomoci, jak umí.

Mezi národy je situace podobná, ovšem pouze částečně. Samozřejmě, že národ tvoří lidé a čím kvalitnější a schopnější jednotlivci, tím lépe pro celek. Stane se společenstvím, kde převažují dobré vztahy, i méně nadaní jsou přijímáni jako rovnocenní partneři a život zde je na vyšší úrovni. Jsou ovšem případy, kdy kvalita národa je daná pouze množstvím jedinců a ještě dobrými vlastnostmi neoplývajícími. Je to dáno tisíciletým tvářením oněch jedinců a skupin, jež si postupně vytvořili vlastní návyky, kulturu a úroveň. Tyto se samozřejmě končina od končiny liší a při střetu dochází k problémům.

Toto je případ i Cikánů. Stejně jako Slované se před věky objevili v Evropě, i oni se vyrojili kdesi v Asii a úměrně svým dispozicím si začali vytvářet životní prostor a ostatní atributy. Založením či z nouze se z nich stali nomádi, putování  jejich potřebou a životním stylem a proto se vlastně nikdy nikde neusadili a nezaložili vlastní stát. Všude byli přijímáni s menšími či většími sympatiemi, ovšem  jako hosté, jež jsou pouze trpěni. Neuměli a ani se nechtěli učit dovednostem, jež měli evropské a ostatní civilizace a jež zajišťovaly jejich blahobyt a následně i závist návštěvníků. Ony skupiny nájezdníků, jejichž úroveň se mnohdy pohybovala v době kamenné, zatoužily po lepším životě, ovšem nebyli ochotni pro to něco dělat. Tak se jejich snaha smrskla pouze na žebrání a podomní krádeže. S tím souvisela ztráta zbytku sympatií a uvržení této komunity na okraj společnosti.

Po mnoha desetiletích marných pokusů o začlenění do společnosti se zdá, že trpělivost starousedlíků je u konce. Stejně jako každý domácí má neoddiskutovatelné právo si pustit do domu pouze toho, koho uzná za vhodné, i zde se jeví jistá podobnost. Oni nikdy nepřijali západní styl života, netají se jinými hodnotami a na zdejší mravy hledí s despektem. Znají pouze svá  práva a žádné povinnosti, přičemž práva většiny pošlapávají a solidární pomoc považují za samozřejmost a vynucují si ji. Naučili se dokonale zneužívat zdejší nespravedlivý a hloupý sociální systém a nic je nenutí, aby se změnili. Proč je v jejich komunitě taková negramotnost a kriminalita, proč jsou jednoznačně nejméně oblíbenou menšinou a proč nejsou schopni se přizpůsobit, jako ostatní? Je to naše vina?  Dokud většina mlčela a platila, byl relativní klid. Jakmile se to ale oněm postiženým přestalo líbit, je oheň na střeše a všichni šmahem jsou obviňováni z rasismu. Je však zcela zjevné, že v této zemi se jedná o jiný rasismus, jak všichni, kromě těch, kteří o tom rozhodují, dobře vědí. Většina se nikdy nikde na světě nepřizpůsobovala menšině, to je snad všem jasné, tak proč by tomu mělo být zrovna teď a tady.

Proto by bylo velmi vhodné, připomenout těmto, kdo je zde pánem domu a kdo stanovil pravidla, jež se tady prostě dodržovat budou. A komu se to nelíbí, může jít, dveře jsou odemčeny. Ovšem je třeba jasně říci, že zpátky cesta nevede, každý si musí ručit za své činy. Trpělivost a tolerance jsou dobré lidské vlastnost, mají ale, jako vše, své meze.

Ještě pro multikulti. Slušných, zákonůdbalých a pracovitých se to netýká, ale i oni by se měli nad vážností situace zamyslit. A citát v nadpise není můj vlastní, jeho autorem není nikdo jiný, než bytostný demokrat, T. G. Masaryk.

Howgh.