Člověk obecný má k oslavování čehokoliv mnoho důvodů, záleží na letoře. Někdo nemá potřebu tohoto veselého aktu celý život, jiný slaví každý začátek víkendu. Obecně ke slavení je dosažení abrahámovin, to jest padesáti let života.
Padesátka hraje v životě člověka různé role. Mít v kapse padesát korun není pro většinu lidí, snad s výjimkou bezdomovců, žádná výhra. Nepořídí se za to ani láhev vína či krabička cigaret. Za padesát tisíc už se můžeme rozšoupnout více. Koupit si nějakou ojetinu, opít celou rodinu i s přáteli, nebo vyrazit s někým třeba do Itálie na pláž s plnou penzí či do Norska na ryby. Je to příjemné, ale život člověka to v zásadě neovlivní. Mít padesát milionů, to už je jiná káva. Pár lidí tenhle pocit zná, v mém okolí se bohužel nevyskytují a vím o nich pouze z doslechu. Dozvěděl jsem se, že ona suma dokáže člověku překopat život od základu. V kladném či v záporném smyslu, to už záleží na mnoha jiných aspektech.
Dožít se osmnácti let znamená, že oslavenec se může třeba legálně opít do němoty a nikdo mu v tom nezabrání. Většina takto mladých má už s tímto stavem dost dřívějších zkušeností a tak to není nic nového. Další kulatá výročí jsou prvním důvodem k bilancování. Pro spoustu lidí je ono zjištění neradostné současnosti a ještě smutnější budoucnosti důvodem k totální alkoholové devastaci a uvržení sebe samého do větších výčitek a nejistoty. Další skupina lidí tento mezník vůbec nezaregistruje a zbytek slaví, ale jsou v pohodě, ať bohatí, či chudí.
Padesátiny, nebo podle biblického zasloužilého otce abrahámoviny, jsou ovšem jakýmsi mezníkem. Jak říká klasik, mládí v trapu a do důchodu daleko, čeká li ony oslavence vůbec někdy nějaký. Na lidského tvora, dovršíc tuto metu, se nahlíží několika pohledy. Pro puberťáky je odporně starým a nesnesitelným mentorem, vyžadujícím zdravení či uvolnění místa v tramvaji. Dotyční zabírají zbytečně postele v nemocnici a jejich útulkem by měla být pouze márnice a krchov. V očích osmdesátiletých a starších obyvatel chudobinců, jejichž jedinou životní náplní je nalámat v parku rohlík holubům a udržet moč, je ovšem mladým a výkonným tvůrcem jejich důchodů a měl by dostatečně projevovat vděčnost za současný blahobyt, o nějž se hlavně oni zasloužili.
Padesátiletý muž ovšem není totéž, co padesátiletá žena. I když medicína už potvrdila, že obávaná menopauza, čili přechod, není doménou pouze žen, ale že postiženými mohou být i muži, pro něžnější pohlaví je jistě padesátka mnohem stresující. Přibývá vrásek, výdaje za plastiky, diety a šminky se zmnohonásobily a obdivných pohledů okolních pánů naopak radikálně ubylo. Děti vyletěli z hnízda a spousta žen začne pociťovat určitou prázdnotu. Přičtou li se k tomu partnerské problémy, které dnes nejsou žádnou vzácností, starosti narůstají.
Naopak většina mužů má pouze problémy s šedinami a přehazovačkami, jež ovšem umně zakrývají barvy a klobouky. Pivní bachory se neřeší, tento handicap, do nějž mnoho mužů investovalo nemálo peněz, zakryje naditá peněženka, což je mocné afrodiziakum. Pán tvorstva vše snáší s mnohem větším nadhledem a mnoho věcí neřeší vůbec. Obě dvě skupiny mají ovšem stejný problém co se týče zaměstnanosti, neboť o práci přijde člověk snadno, ale v padesáti se uplatnění shání dost těžko. Zaměstnavatelé totiž trpí poměrně rozšířeným bludem, že padesátiletí jsou málo pružní a flexibilní a že mají zažité škodlivé stereotypy. Jejich zkušenosti a rozhled hrají jen malou roli. Naštěstí pro ně už se začínají objevovat první osvícení majitelé firem, kteří mají názory zcela opačné.
Takže změna nastává pouze v tom zmiňovaném zvolání, zavřete okno, táhne mi na padesát. Teď jim začíná táhnout na šedesát. Ale ať, řešit to začneme, až nám potáhne na stovku.
Tak na zdraví, Abrahámové!
