JIhočeské Budějice bývaly moc pěkným místem pro život . Pamatuju si je ze svých studentských let, ale od těch dob se město dramaticky změnilo. Je stále krásné, o tom žádná, ale má i problémy. A tím největším je podle mne doprava.
Všechno souvisí se vším a tak je to i v této konkrétní věci. Podle odborníků se životní úroveň v zemi zvyšuje, lidé bohatnou a tak si pořizují třeba domy a auta. Nějak to v tomto věku patří ke koloritu a nikdo se tomu nemůže divit. Až na lidi, kteří rozhodují o věcech kolem a najednou jsou překvapeni, jak jsou zanedbané a rozbité cesty a jaké množství aut po nich jezdí. Jsou překvapeni nárůstem dopravy. nedostatkem parkovacích míst a nespokojeností občanů.
Doprava v Budějicích je problémová již léta, ale v současnosti se stala šíleností. Jedna věc je místní provoz a druhá, neřešitelná, je provoz tranzitní. Každý den projíždějí centrem tisíce kamionů a před semafory, jichž je na ulicích tolik, jako snad nikde v Čechách, se řadí do dlouhých kolon. Už jenom to, že všechna tranzitní doprava musí přes centrum, je šílená. A tak smutným koloritem tohoto onehdy příjemného města se staly lomozící a kouřící náklaďáky, smrad a zmateně blikající semafory, které situaci jen komplikují. A přijíždějící do města od jihu, stejně tak odjíždějící stejným směrem a obyvatelé postižených oblastí dobře znají každodenní několikakilometrové kolony.
Ona doprava je problémem celostátním, ale v Budějicích to mám denně na očích a denně nechápu tu neschopnost a nezodpovědnost odpovědných. Od jara je uzavřena páteřní komunikace Mánesova. Před několika týdny začala oprava navazující Lidické. Po městě desítky omezení, mnohdy zbytečných, kvůli soukromým stavbám.A k tomu od příštího víkendu plánované omezení křižovatky Na Dlouhé louce a doprava ve městě zkolabuje.
Jistě, opravovat se musí, ale hůře se chápou termínové kolize a hlavně kvalita a rychlost oněch oprav. Konkrétně Lidické. Jezdím tudy denně a denně vidím nepochopitelné věci. Rozbombardovaná cesta, v ní neoznačené hluboké díry a vystouplé kanály, zmatečně postavené a poválené dopravní značky, zbytečně široký zábor z obou stran a uprostřed obousměrné několikasetmetrové kolony kličkujících aut. A na stavbě je klid, výstava nepohybujících se strojů a sem tam o lopatu opírajících se postav. Mohlo by to být k smíchu, ale když se to člověka každodenně týká, moc veselé to není.
A samostatnou kapitolou je parkování v Budějicích. Město je kompletně zprivatizováno a rozděleno do rezidenčních zón, čemuž málokdo rozumí, ale město má jasno. Platit budou všichni, kdo nemá kamarády na radnici. Po městě jezdí špionážní auta a běda vám, že špatně zaparkujete. Okamžitě vás odtáhnou, nebo nazujou botu. Neznalost zákona neomlouvá a kasu musí někdo naplnit.
A tak příjemné město byly ty Budějky.
