Velmi, ale velmi pozitivní zpráva o léčbě specifické české nemoci.

Po vlastech se pohybuje skupina těžce nemocných, kteří tímto ohrožují spořádaný život spoluobčanů. Postižení tímto moribundem se vyskytují  nejhojněji v hlavním městě a v okolí místního hradu, což je, samo o sobě, pochopitelné.

Jejich postižení se jmenuje těžká pozitivní rektální narcisní fobie, zasahuje jedince i skupiny a je zatím prakticky nevyléčitelná. Popisována jest od počátku devadesátých let, od dob rozdělení viru OF na podviry ODS a OH a z doby tzv. kuponové privatizace, jež měla na virulenci táto zhoubné nemoci největší vliv. Virus se v návalu osobnostního a egoistického záchvatu přejmenoval na Klaudia I. a zmutoval. Během doby je průběh nemoci a její léčba postupně stále komplikovanější a beznadějnější. Běžná antiblbotika jsou neúčinná, ale skupina vynálezců, dlouhodobých kritiků z Ústavu Ronalda Reagana a Margaret Thatcherové, již pracuje na výzkumu nové látky, jež má zatím pouze laboratorní, ale velmi povzbudivé účinky. Pracovně jej nazvali VK kloakum. Testování proběhlo na několika vybraných jedincích a výsledky jsou neuvěřitelné. Zatímco po propuknutí nemoci postižení blouznili o profesorovi jako o největším českém makroekonomovi, klimatologovi, sociologovi a sexuologovi, po podání již druhé dávky léku si nevzpomínali na jméno, klesly jim teploty i tlaky a za největšího českého makroekonoma považovali poddruh jistého malého hmyzu, který již dávno prokázal svoji velikost při budování kapitalismu na Kubě. Při vyslovení jména Klaudius I. propukali v nezvladatelné záchvaty smíchu, jež nezřídka končili křečemi v břiše, zvracením a těžkým průjmem. Ale podle šéfa výzkumného týmu Manuela Al Barrosa, se tyto vedlejší účinky podaří brzy odstranit. Klinické testy probíhají na magistrátu a již brzy bude přípravek předán k dalšímu testování na hrad, který je prý pro tyto účely ideální. Velmi pozitivní je fakt, že tato nemoc se zatím příliš nerozšířila za hranice a její výskyt mimo území Čech je minimální. Svědčí to prý, podle výzkumníků, že Češi jsou lidé zvláštního ražení a že vkus některých je až úchylný. Neméně to však vypovídá o tom, že ve vyspělejších zemích jsou lidé na takovéto, jak řekl již zmiňovaný vědec, dětské nemoci, imunní a že na prevenci této choroby stačí vitamíny a látky posilující paměť. Pak snad si i ti postižení vzpomenou, jak to tenkrát bylo doopravdy. Většinou to nemocní považují za zlé větičky, ale i v této fázi bude brzy choroba velmi dobře léčitelná.

Popřejme výzkumníkům mnoho zdaru při bádání a nemocným naději, že se brzy obtížných bludů zbaví. V zájmu celé společnosti, protože věci se skutečně mají nazývat pravými jmény.