Nevím jak úspěšné byly pro Klause nebo pro Paroubka, ale pro mne to byly dny všední. Pouze s tím rozdílem, že nás několikahodinové poklábosení dvou potentátů stálo hodně peněz.
Mnoho lidí si naivně myslí, že když dva ředitelé zeměkoule nám milostivě dovolili vyhodit z okna několik desítek milionů korun, budeme ve světě váženější. Je to kardinální omyl, jsme pořád stejní nicneznamenající a nespolehliví vyčůránci, i kdyby tady zasedali mocní dvakrát týdně.
Jen několik málo hodin se Praha objevovala v titulcích po celém světě, ale to bohužel nebyla zásluha její, ani žádných českých politiků, byť by si to všichni vroucně přáli. Pár nesoudných pitomců nás bude chvíli přesvědčovat o tom, jaké historické události jsme byli svědky a jaké nedozírné následky to pro nás všechny bude mít. Sama smlouva je pouze cár papíru, podobných bylo v minulosti podepsáno spousta a sloužili různým kreaturám k obveselení. Slavnostně je podepsali a když se jim to hodilo, stejně slavnostně s nimi odkráčeli do kadibudky. A že se tento nevýznamný akt odehrál v Praze, je pouze shoda okolností a jen úplný bloud tomu může dávat větší význam. Americký i ruský prezident tudy pouze proletěli, zaznamenali nějaký hrad a na něm jakéhosi kníratého starce pod praporem, ale po vzlétnutí speciálů už měli v hlavě důležitější věci a české hnojiště je přestalo zajímat.
Vše probíhalo hladce, jen se v hospodách nesměla nalévat maďarská Barack pálenka a v rádiích hrát Brychtova odrhovačka Barák na odstřel. Jak vidno, zůstal nám humor, ten nám snad nikdo nevezme.
