Při vyslovení jakéhokoliv výrazu si člověk něco okamžitě vybaví. Auto, snídaně, zubař, medvěd nebo mlha, každý má jinou představu. Co si vybavíte, když slyšíte podivně znějící, většinou negativní asociace vyvolávající slovo tchýně?
Maminka, babička, tetička, to jsou libozvučné výrazy a lidé je mají pozitivně zafixovány. Představují si pod nimi milé a blízké pokrevní osoby a většinou nemají důvod k jakékoliv nevraživosti. Ne tak onen výraz tchýně, zahrnující matky našich partnerů a partnerek, který vyvolává ve většině případů, mírně řečeno, nespokojené reakce. Zda opránvěné, záleží na mnoha okolnostech.
To slovo zní skutečně nesympaticky a ten, kdo jej vymyslel, měl patrně s touto sortou žen velmi špatné zkušenosti. Já osobně si pod tímto pojmem představím otylou, přísnou a zamračenou osobu se zdviženým obočím v zástěře, ohánějící se plácačkou na mouchy a mající vždycky pravdu. Tchýně je megera, stíhačka nebo revizorka, která od prvopočátku nesouhlasila s naším vztahem, jasně viděla pouze špatné vlastnosti a marně svého potomka před naším zhoubným vlivem varovala. Jejími nejfrekventovanějšími výrazy je "já jsem ti to říkala"a "kdybys mne poslouchal/a". Má v popisu práce řídit naši domácnost, vykonávat přepadovky a vyhledávat naše chyby a slabé chvilky. Záleží na vzdálenosti bydliště oné osoby a ochotě jejího potomka k naslouchání.
Naproti tomu zanedbatelné procento žen, jež se chovají skvěle a jsou se svými zeťáky a snachami zadobře, se honosí tituly matička či panímáma, což zní nepoměrně lépe. Jsou všeobecně lépe vnímány a hodnoceny, což z nich dělá nedostatkové zboží.
Život se s námi nemazlí a připravuje nám všelijaká překvapení. Matka a žena mého kamaráda Honzy, jsou úplně z jiného těsta. Ony dvě dámy se upřímně nesnáší a ani se tím netají. Starší z nich je skutečně raritou, protože se nesnáší s nikým. Snacha ji k smrti urazila již na svatbě a od té doby s ní nemluví. Její dva bývalí manželé raději zemřeli, než by se s ní hádali a nikdo se jim nediví. Naproti tomu při návštěvách na chalupě kamaráda Pepíka, kde žije jeho skoro devadesátiletá matka, se občas konají mejdany. Ona dáma se svojí pětapadesátiletou snachou pijí rum a pivo, zpívají prostopášné odrhovačky, dělají si legraci ze všeho a plánují, jak pojedou do Vídně či Paříže. Zatím nebyli ani ve Lhotě, ale to nehraje roli.
Jiný kamarád Fanda přišel na fintu, jak tchýni přimět k tomu, aby dobrovolně vyklidila pozice. Jezdí k nim na návštěvy několikrát do roka na týden. Jmenovaný, jež v žádném případě není abstinentem, se vždy opije do němoty, doma se v celé své kráse představí "panímámě", ona s odporem vydrží přes noc a ráno se pakuje. Prý s takovým dobytkem nebude pod jednou střechou. Své dceři se nepřestává divit, ale prý má co chtěla. Ale za pár týdnů zapomene, přijede opět a situace se opakuje. Jak dlouho to ale bude trvat, nikdo neví. Až staré paní dojdou peníze na dráhu, nebo jejího zeťáka odvezou do léčebny.
Kolega, jehož manželka je nepoměrně mladší a tím pádem i její matka je skoro stejně stará jako on, v ní našel dobrou parťačku. Musel sice projít obdobím, kdy byl považován za starého a absolutně nevhodného, ale jakmile dotyčná poznala jeho kladné vlastnosti a hlavně obsah jeho peněženky, nic nestálo v cestě jejich štěstí.
Je to neměnné, ony osobnosti nás většinou budou provázet celý život. Výjimkou jsou pouze staré panny a staří mládenci, kteří ono štěstí či neštěstí ovšem vykoupili něčím docela jiným.
