Pravda proti pravdě.

Zábleskem zdravého rozumu se zjevila snaha poslance Tejce o zrušení anonymity mladých násilníků a vrahů, kteří byli dosud obrovským rizikem pro společnost. Z jasných a pochopitelných důvodů bychom jejich identitu prostě znát měli.

Jakmile ale bylo o této bohulibé aktivitě zpraveno ministerstvo, které by mělo mit v gesci spravedlnost, spustilo poplach. Ústy své mluvčí bylo dychtivé veřejnosti sděleno, že ona snaha je silně protiprávní a nedemokratická, protože znesnadňuje resocializaci zmíněných individuí a vůbec o této změně odmítlo diskutovat. A zde se podle mého v úplné nahotě zjevila schizofrenie této podivné společnosti.

I když různé průzkumy či ankety odhalují naprostou převahu názorů odsuzujících islám a jeho neblahý vliv na evropskou kulturu, odsuzujících nepochopitelnou toleranci a vstřícnost k nepřizpůsobivým menšinám, odsuzujících neschopnost státu vypořádat se s rostoucí kriminalitou a agresivitou pachatelů, stále je veřejnosti arogantně a zpupně předkládán standart demokracie ústy samozvaných kazatelů jediné pravdy typu Dienstbiera nebo Šabatové a ten je na hony vzdálen názorům velké většiny populace. Můžeme se naivně domnívat, že lhát a krást se nemá a že zlo by mělo být po zásluze potrestáno, ale oni světlonoši nás rychle vyvedou z omylu a v zemi policejních, soudcovských, exekutorských a jiných mafií posadí na zem. 

Jestliže mi dcera přivede domů amanta, mám já i ona právo vědět o koho se jedná a jestli to třeba náhodou není vrah. Ochrana většinové společnosti musí být nadřazená jakýmkoliv pokusúm o nápravu nenapravitelných, kteří o to mnohdy ani nestojí. O tom není diskuse a kdo tvrdí opak, je magor. Ale onen zmíněný zákon na ochranů grázlů mi to nejen znemožńuje, ale i trestá za jeho porušení. Je to nenormální, nepochopitelné a odporující zdravému rozumu. Ostatně jako mnoho jiných zákonů v této nešťastné zemi.