Paroubek a Topolánek setrvávají ve svých zabetonovaných pozicích a na změně volebního zákona se odmítají domluvit. Tak se připoutejte, bude to jízda, příští rok nás čeká další díl opoziční smlouvy. Protože jinak to skončit prostě nemůže.
Komu není rady, tomu není pomoci. Dlouhá léta kritizovaný, absolutně nefunkční, nespravedlivý a škodlivý. To je pouze výčet několika vlastností mnoho let u nás nefungujícího volebního paskvilu, k jehož změně vzhlíží velká většina zdejší veřejnosti. Že je příčinou mnoha potíží a nemožnosti složit po volbách jakoukoliv silnou a funkční vládu, je nabíledni. Jakoby nás politici svoji neochotou ke změně pouze dráždili, ostatně ono je těch témat, v nichž se nemohou domluvit, více. Počínaje třeba odškodněním obětí komunismu a jejich nemravnými platy a prebendami konče.
Zdejší politická scéna je tak špinavá a smradlavá, že už to snad nikdo nevyčistí. Ale ono to asi těm vepřům vyhovuje, neboť korupce, byrokracie, imunita a jiné výdobytky nové doby jim zajišťují blahobyt, ovšem na úkor ostatních.
Minulí lídři obou státostran před dvanácti lety nepřekousli svoji ješitnost a egoismus a naroubovali na zdejší pokřivenou a sesychající se smuteční vrbu roub, který nazvali opoziční smlouva. Tento tah se ukázal jako veskrze nešťastný a zhoubný, ale nikdo zodpovědný se tím nezabývá. Ona vrba se od té doby ještě notně zkřivila a shnila a tak další roub této kategorie by mohl být smrtelný. I když nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůře, že ano.
Nevím, co dělat, aby k tomu nedošlo. Teoreticky je to jasné, ale praxe je, bohužel, úplně jinde. Co všechno musí ještě ta naše ubohá, těžce zkoušená země vydržet?
