Poslanečtí příživníci ročně prožerou přes miliardu.

Pánové Nečas a Kalousek vyhlásili válku marnotratcům. Hodlají sebrat peníze všem, od učitelů, přes policisty, hasiče až po nebožáky na vozíku. Na jednu pijavici však zapomněli. Na parlament, tam šetřit neumí a nechtějí, tudíž nebudou.

Šetřit se musí, o tom není pochyb. Jestliže chceme pro naše děti zanechat zemi v nějakém stavu, utahování opasků se nevyhneme. To, že za dvacet let budování by to tady mělo vypadat poněkud jinak, je jiná věc. Někteří to chápou, jiní méně, ale jistá podskupina to nechápe vůbec. Jsou jimi poslanci, kteří otázku šetření berou jako urážku na cti. Přece se oni nebudou snižovat k nějakému handrkování o pětikoruny, to je pod jejich úroveň. Ať šetří jiní, ti jsou tu od toho, aby ohýbali hřbet. Páni jen nastaví ruku a dostanou vše, nač si vzpomenou.

Oni to prostě z podstaty své geniality nechápou. Na své prebendy prý mají nárok ze zákona, že zákon je špatný a jeho vymáhání nanejvýš nemravné, je nezajímá. To, že většina pracujícího národa musí přežívat s podprůměrnými platy, je nezajímá už vůbec. Oni si své navrhli, odhlasovali a uzákonili, takže všichni můžou tak akorát držet zobáky. Jsou to v podstatě paraziti, živící se svým hostitelem, to jest námi všemi, kteří na ně pracují. Jestliže v přírodě existují případy, kdy hostitel i host žijí v jakési užitečné symbióze, v tomto případě to vůbec neplatí. Oni svému hostiteli nejen že nepomáhají, ale evidentně škodí. Tato do očí bijící nespravedlnost a špatnost by se dál neměla tolerovat.

V každé fungující firmě má zaměstnanec plat takový, jaký mu je ochoten dát zaměstnavatel a dál se odvíjí od výkonnosti. Pouze my jsme pitomci a necháme naše zaměstnance, správce majetku, aby si odměny stanovili sami, bez ohledu na nic okolo. A oni pochopitelně na korunu nekoukají, dávají z cizího a je to vůbec nebolí. O to víc to bolí nás všechny. Parlamentní krysy nás ročně stojí miliardu a dvě stě milionů, zhruba. A když si představím, že ti darmožrouti za své léta nicnedělání a panského života dostanou ještě odstupné, je mi až fyzicky nevolno.

Může nás třeba uklidňovat ono známé rčení o božích mlýnech, či o tom, že každé prase má svého řezníka. A nebo můžeme vzít spravedlnost do svých rukou a ukázat jim, že žádný strom neroste do nebe.