Padla facka, padla na náměstí.

Kalousek nafackoval jakémusi verbálnímu agresorovi, jenž mu vyhrožoval spravedlností. Jeho spolupolitici nejspíš nemají do čeho píchnout, ale jejich reakce jsou komické.

Socdemácký takyšéf okamžitě přispěchal s obnošenou výchovnou rétorikou, jíž se ovšem v jeho straně vůbec nikdo neřídí a vyzval fackujícího k rezignaci. Což o to, jmenovaný není žádný svatoušek, ale ta slova od olysalého poustevníka sedí. On sám má velmi žluklé máslo na hlavě a měl by radši držet pysk, protože by v té kobce musel sedět také.

Stranický doktor na všechny neduhy zase rozvinul svoji teorii alkoholové závislosti páně Kalouska, ale je vedle jak ta jedle. Ministrovi bych vyčítal leccos a že by toho bylo, ale popíjení rozhodně ne. Trestný čin to není, všude kolem se chlastá jak o závod a on není výjimka. Stačí si vzpomenout na opilecké avantýry bývalého bosse Zemana, jenž si s tím nikdy hlavu nedělal. Jiná věc je provozování tohoto koníčka v pracovní době, to musí být průšvih.

Premiér postiženého z pozice jakési koaliční skautské dohody hájil, ale jen do doby, než jej fyzický agresor označil za loutku v rukou stranických kmotrů. Poté odhalil svůj vlastní názor, označil ministra za magora a konstatoval, že by měl být zavřen do blázince. Ale v blázinci, spíše však v kriminále, by měla sedět většina z nich.

Prezident se zamyslel a protože jej nenapadlo nic moudřejšího, pravil cosi o lítosti, že v minulosti někomu nenafackoval také. Prý těch abonentů na pár pohlavků bylo velmi, ale velmi mnoho. Že ho ale sama hanba sama nefackuje, on sám by pár zasloužil. Naposled poté, co s úsměvem ukradl jihoamerické pero a udělal ostudu celé zemi.

Pouze kníže zachoval dekórum a po probuzení konstatoval něco o radosti, že jeho kolega je právě takový a že alespoň někdo je v tom smutném panoptiku normální. Samo o sobě velmi frustrující.