Opustíš li mne, zahyneš!

Takto výhružně hovoří instituce poslanecké sněmovny ke svým dětem. A ony, jak je dobrým zvykem, poslouchají. Mají oprávněné obavy ze života mimo její zdi a tak se jí drží zuby nehty.

Být poslancem, senátorem či jiným vysokým veřejným činitelem se po všech stránkách vyplácí. Jistá podskupina lidí zvláštního ražení po mnoha letech praktického výzkumu zjistila, že stát je dobrá dojná kráva a lidi hlupáci. Protože jenom idioti se lopotí, dodržují zákony a platí daně, ale pravý život kvasí pod širokou a těžkou peřinou rozbujelého, zkorumpovaného a zbytnělého sociálního státu. Čím dřív to onen chytrák pochopí, tím dříve bude kasírovat a tudíž se mít dobře.

Po mnoho let nás pomazaní, kteří si přivlastnili patent na rozum a tudíž rozhodovali o naší budoucnosti přesvědčovali, že jenom pod jejich vedením se budeme mít zaručeně dobře. Oni jsou ti osvícenci, obdařeni vizí a kladnými lidskými vlastnostmi a nám stojí za to, dát jim svoje peníze, zavřít oči a čekat. Jenomže se vloudila chybička a stroj na výrobu skvělé budoucnosti se zastavil. On se vpravdě nikdy skutečně pořádně neroztočil, ale to nám oni zdatní servismani vysvětlovali objektivními potížemi, zákeřným a nepřejícím osudem a zlou tchýní.

Všichni kolem se diví, ale už je pozdě. Fabrika stojí, chátrá, na děravé střeše hnízdí černí čápi a vítr mlátí rozbitými okenicemi. Jen vypasení údržbáři sedí naproti přes ulici v hotelové recepci, pijí šampaňské a hrají karty o holky postávající na rohu. Už je jim všechno šumák, mají své jisté a zkoprnělým vlastníkům se nepokrytě vysmívají. To bylo furt keců o pravdě a lásce, o lži a nenávisti, stejně jste hlupáci a hlupáky zůstanete. A teď už nám dejte pokoj, jedeme z kopce, trubci.

Stejně je ale podivné, že člověk obdařený standartním pudem sebezáchovy ten podfuk neprokoukl. Proč všichni slepě věřili, že zrovna tenhle opilec, doktor, pingl, nádražák nebo lampasák jsou těmi pravými, kteří národ vyvedou z pouště a zaslouží si nesmrtelnost? Byli všichni raněni provozní slepotou a oni šíbři bleskově využili díru v pokladně, zapomněli na všechna dobrá předsevzetí a s královským pokladem zmizeli. Ale dobře nám tak, nejsme přece jako oni.

Sociální duchna se nestále roztahuje a ukrývá nové a nové líné příchozí. Být poslancem je výhra, stačí se chvilku přetvařovat, okolí ztratí obezřetnost a šup do parlamentu. A tam už mohu odkrýt svoji pravou tvář, odtud už mne nikdo nedostane. Výsledkem jejich bohulibé činnosti je vyrabovaná země, morálka na nule, letní čas a poslanecká imunita. Zbývá jen odhlasovat zákon o povinném převodu funkcí z otce na syna, ale to snad nebude problém. Povedly se nám dříve přece jinačí kousky, že.