Co by se stalo, kdyby se vrátil listopad před dvaceti lety a proběhla skutečná revoluce? Jak by se vyvíjel osud této země, jaké životy bychom žili, jaké problémy teď řešili a kdo by byl u moci a kdo ve vězení?
Jména jako Dubček, Čalfa, Dlouhý, Kočárník, Dyba, Zeman, Kavan, Jičínský, Svoboda, Šlouf, Paroubek a řada dalších nenahraditelných odborníků na všech úrovních zásadně ovlivnila polistopadový osud Česka. Všichni byli komunisti, zneužili Havlovo pomatené heslo, že nejsme jako oni a bez nejmenších skrupulí a s vrozenou drzostí nás postavili do rolí statistů a začali si porcovat zemi. Proč komunisti nezmizeli do kriminálů, jak si zasloužili, ale zabydleli se ve všech možných výnosných postech a pořád škodí? Proč nebyl dosud žádný komunista potrestán za nesmírné škody, spáchané za léta jejich gubernátorství? Jak by se asi tvářili v Německu, kdyby jejich poválečné vlády byly plny nepotrestaných nacistú? Jsme skutečně o tolik větší blbci než Němci? Nebo je nám to jedno?
Jsem skálopevně přesvědčen, že bychom žili daleko lépe než pod kuratelou těchto bezpáteřních a všehoschopných individuí, kteří infikovali společnost virem bolševismu a udělali si z republiky svoji kampeličku, kde si vzal každý, kdo se nestyděl. A soudruzi, jak známo, stydlivostí nikdy moc netrpěli. Dokázali proplést politiku s organizovaným zločinem dokonale a do nejvyšších pater vylezli ti největší křiváci. Jelikož bývalý komunista je jako bývalý černoch, jejich myšlení a konání je stejné jako kdysi, když pod kaštanem kuli pikle a nikdy se nezmění. Tak se tato nešťastná země, dříve výkladní skříň Evropy, bohužel stala skanzenem všeho nejhoršího, co komunismus vytvořil. Samozřejmě rudý bratr z východu je jen jeden, ale to je jiná kapitola. Skutečně, nejsme jako oni.
