Nedělní ráno

Ztichlou ložnicí se ozývá hučení a mohutná vlna mě pomalu vynáší z hlubin spánku do polobdělé otupělosti. Ještě pár chvil netuším, co se děje, ale postupně si uvědomuju, že je ráno, ležím v posteli, všude je tma a jsem po celonočním pekelném flámu.

Pokusím se probudit v ústech nějakou příjemnou chuť, ale na jazyku cítím pouze odporný pach po pivu, kořalce a cigaretách, až se mi udělalo zle. Zamlaskám, ale ta pachuť nemizí, je stále odpornější. Hlava mě třeští, bolí ze všech stran a žaludek hlásí, že brzy se asi jeho obsah zjeví na koberci  a to nemohu dopustit. Protahuju se a postupně si uvědomuju, co se dělo a co se asi bude dít. Za okny svítá, je neděle, může být tak kolem půl sedmé a na parapet padají dešťové kapky. Den jak vyšitý pro blbou náladu a když si ještě vzpomenu, že zítra musím do rachoty, je po náladě úplně. Pomalu se sbírám a protahujíc praskající staré kosti, vstávám. Jsem už ve věku, kdy nepotřebuju tolik spánku a tak bosýma nohama padnu na koberec. Moje žena vedle spokojeně oddychuje, ze sna se usmívá a je evidentně spokojená, protože ta spánek naopak potřebuje, a hodně. Namáhavě vstanu a funíc se přesunu do kuchyně. V pološeru a popaměti najdu ve spleti nádobí sklenku s vodou a lačně ji do sebe kopnu. Je teplá, nechutná a dobře mi rozhodně nedělá, ale žízeň je pekelná a v puse je strašně sucho a pálivo. Lopotně vykonám tělesné potřeby, s hrozným hekáním si vyčistím smradlavé zuby a vlezu do sprchy. Kapky chladné vody jsou jako balzám na bolavou hlavu a rozpálené tělo a tak se řádně osprcuju a s ručníkem kolem pasu stojím u zrcadla, kloktám ústní vodu, oprašuju se deodorantem a šklebím se na to ožralé zvíře přede mnou.  Otevřu ledničku, ale obsah složený z jogurtů, mléka a tvarohu mne neuspokojuje. Podle staré a osvědčené metody, že čím jsi se zkazil, tím se i naprav, nalévám sklenici studeného piva a lovím kyselou okurku. Ona kombinace funguje náramně a pomalu cítím, že se dostávám do kondice. Za okny se rozednilo, přestalo pršet a den se poněkud rozjasnil. Pustil jsem domů trochu chladného, skorojarního vzduchu a ptačího zpěvu a bylo mi fajn.

V ložnici zavrzala postel, ozvalo se zazívání a žena volá, že má žízeň. Nalévám zbytek piva do sklenky a otvírám dveře. Oči i se jí rozzářily a s neskrývaným potěšením dopije pivo a poděkuje. Tak u nás začíná neděle. A k obědu bude vepřová se zelím, no není to nádhera?