Nazývejme věci pravými jmény.

Nejhorší situace nastane, jestliže nepříjemnou skutečnost začneme lakovat na růžovo. To se nikdy nikomu nevyplatilo a na to i my, nepoučitelní, zajisté dojedeme.

Jestliže je někdo přistižený a usvědčený lhář a zloděj, měli bychom jej takto titulovat, nikoliv pane poslenče či senátore. Kdo je lupičem, patří do žaláře, ne na úřady a ministerstva. Máme tady však co do činění s jakousi evolucí, kdy lži se říká polopravda, ten kdo krade je ctihodnost sama a vrazi a násilníci jsou označeni za nepřizpůsobivé, ovšem s velkou šancí na převýchovu. Budeme je ovšem převychovávat v luxusních kriminálech, kde je velmi dbáno na jejich občanská i jiná práva, zatímco jejich oběti je budou v těch kriminálech živit a trýznivě dožívat bez prostředků a za tichého přihlížení oné takzvané demokracie. To, že osazenstvo těch kriminálů je z větší části tmavé, je jen jakási třešnička na  tom nechutném dortu.

Takhle si tedy po mnoha letech vývoje představují multikulturní humanisté spravedlnost a budoucnost. Zatímco většina bude pracovat, platit nesmyslné daně ze všeho, dodržovat hloupé a cíleně nespravedlivé zákony a hlavně mlčet, oni spavedliví budou s našimi penězi hospodařit po svém, to jest hlavně pro sebe a v neposlední řadě jimi uplácet a zvýhodňovat onu nemlčící, nepracující a rebelující menšinu. Jde zde především o pravdu a spravedlnost, jež motivují ocbčany ke všem těm nepopulárním, ale nezbytným skutečnostem. Každý člověk je mixem různých vlastností a jestliže vlivem dlouhodobě nepříznivých okolností pohár jeho trpělivosti přeteče, jsou okamžitě nablízku ti všichni strážci mravnosti a demokracie a používají velmi tvrdé metody k prosazování svých podivných pravd. Tak zde máme sice občanskou společnost, ale silně frustrovanou z nevymahatelnosti práva, zvýhodňování jedné skupiny na úkor skupiny druhé, katastrofálního stavu morálky a obrovské a všudypřítomné korupce a kriminality.

Pakliže někdo dlouhodobě nepracuje, zneužívá současný hloupý a nemotivující sociální systém a prostředky k obživě si obstarává kriminální činností, je jisté, že v normální demokratické společnosti musí za svou ilegální činnost pykat. To ovšem neplatí v současném Česku a proto je jisté, že přes všechna ujišťování z nejvyšších míst demokratickou zemí nejsme. Občané sice mohou svobodně vyjadřovat své názory, cestovat a stávkovat, ale to je asi tak všechno. Ona demokracie se skládá z mnoha dalších atrybutů, jež ovšem dlouhodobě postrádáme a tak stav společnosti je takový, jaký je. K tomu neutěšený a zkorumpovaný stav státních úředníků, politiků a jejich kamarádíčků, kdy oni požívají zvláštních a nepochopitelných výhod plynoucích z cíleně nevýhodných a nejasných zákonů, neustálý příliv neperspektivní a nevzdělané masy imigrantů a máme český pseudohumanistický multikulti guláš, jež ovšem není k jídlu ani trochu.

Dokud budou o tomto rozhodovat ti, kteří mají na rozdíl od velké většiny na tyto věci názory opačné, nic se nezmění. Musíme se naučit věci nazývat pravými jmény, protože už ta skutečnost, že menšinový názor je rozhodující, je nedemokratická. Jak dlouho to bude ještě únosné?