Nad Prahú sa blýska.

Bylo to tak odjakživa. V rámci republiky československé byla migrace přes řeku Moravu přirozená a mnody k nám přicházeli skutečné kapacity.

Husák, Rolincová, Babiš, Fenič, Slamečka, Chovanec, co jméno, to pojem. Oni všichni se velmi zasloužili o pokrok v českých zemích a bylo by slušné pro ně zaplatit alespoň malou bustu někde ma rohu u trafiky, aby příští generace nezapomněly.

Poněvadž z minulosti známe pár příkladů, které svědčí o jisté nevděčnosti, kdy si mladší ročníky trestuhodně nepamatují na hrdinství svých velikánů. Tak se tedy stalo, že kupříkladu činy takového hrdiny, jakým byl východoslovenský emisar v Praze Vasil Bilak, se smrskly pouze na jeho méně úspěšné tovaryšské působení v jeho začátcích a tak byl pro mnoho současníků jen sprostým dráteníkem. Neustále mu byla připomínána jeho chvilková indispozice, kdy při jedné návštěvě jakéhosi statku nemohl spočítat pět slepic na dvoře, což byla při záplavě jeho hrdinských činů pouze lapálie.

Stejně tak kočkovecký sparťan Jozef Chovanec. Odehrál a odtrénoval v Praze celou řadu kvalitních zápasů, ale drzí teenageři si při zmínce o něm vzpomenou pouze na to, že je to ten moula, co byl tři roky v Holandsku a zahrál si asi dvacet minut. Pak dlouho seděl na letenské lavičce, pozoroval holuby nad severní tribunou a zapomněl, že je trenérem. Rudí v té době hráli nadčasový fotbal, ale v desetimilionové republice si toho bohužel všiml pouze on, což je asi málo.

Před lety to byla pro většinu národa milovaná Darinka, která se usmívala po boku zbožštělého Káji a medovým hláskem nám sdělovala, že za vše mohou zvonky štěstí. Poté se pohybovala bůhvíkde, občas někde vykoukla a zapěla, ale opravdu se odhalila až po listopadu, kdy se změnila na Daru, nafoukla si prsa a myslela si, že tím se stala světovou. Tou se stala, ale pouze díky svým mediálně vděčným kausám okolo záletného manžela a usmrcení motocyklisty. Zvonky štěstí odletěly kamsi do Říma a zůstala jen umělohmotná figurína a podivínský milenec Rytmus.

Andrej Babiš vypadá jako skladník v Řempu, ale za onou maskou se skrývá nelítostný byznysman. Nepoužívá sice mobil a počítač, jezdí ale v A 8 a ovládá všechny metody ničení konkurence. Plynule přechází z češtiny do slovenštiny a své oběti požírá s krvežíznivostí tyranosaura. Zřejmě mu na stará kolena přišly vhod zkušenosti z mládí, kdy jako zaměstnanec PZO a agent STB byl zdatným učedníkem, naučil se mnohému a získal neocenitelné zkušenosti a známosti. A bez těch to, jak známo, nejde nikde, natož v Česku.

Ale hlavně bohovský Gusta zanechal v srdcích Čechů nesmazatelné vzpomínky. Byl to on, kdo přenesl plané kavárenské kecy do praktické politiky a uhnízdil se v tmavém nevábném domě u Vltavy. Dubčeka se Smrkovským zamkl na záchodě a začal sloužit svým minulým věznitelům. Nezapomenutelné jsou zejména jeho milostné scény s vyhlášeným milovníkem Brežněvem, což se ale musí mladým neustále připomínat. Zbyly po něm pouze Husákovy děti, což je jistě světová rarita.

Spolupráce obou národů ale nekončí a tak se snad dočkáme i nových slovenských celebrit. Po zkušenostech s těmi předchozími se máme na co těšit.