...a policie případ odložila, poněvadž došla k závěru, že Neumannová vršila dluhy v přesvědčení, že je zaplatí stát...To jsou nedávná slova policejní mluvčí, která se stala vzorovým návodem pro všechny lumpy.
V dobách rozpuku a divoké privatizace záhadně zmizely miliardy a nikdo neví kam. Půjčoval si skoro každý, kdo napočítal do deseti a to i obrovské sumy. O druhou stranu věci, o vrácení peněz, se nikdo nestaral, ono to nějak dopadne. Dopadlo to samozřejmě tak, jak předpovídalo pár osvícených jedinců, kteří tyto neuvážené a nepochopitelné kroky kritizovali. Byli posměšně nazváni zpátečníky a brzdami pokroku a skončili v suterénu. Zaplatil to následně stát, to jsme my všichni ostatní. Nikdo ale za nic nemohl, nikdo nebyl potrestán a ekonomický tygr vesele cenil zuby dál. Byl to zločin, neuvěřitelná nespravedlnost a šílený precedens do budoucnosti.
Život na dluh se stal fenoménem současnosti. Kdo nedluží, nežije, volají na nás ze všech stran nabídky všelijakých podivných a ještě podivnějších půjčoven. Jsou velmi sugestivní a tak si absolutně nemajetní občané půjčují na televize, auta, dárky, dovolené a jiné nesmysly bez obav, jak budou dluhy splácet. Však ono to nějak dopadne, hážou za hlavu obavy z budoucnosti. Většinou to dopadne ale tak, že přijde exekutor, přelepí dveře, rozčtvrtí rodinu a nebohého dlužníka pošle s provazem do lesa. Ale všichni jsou svéprávní a tak si za svá neuvážená rozhodnutí mohou sami a musí nést odpovědnost.
Proč ale stejnou zodpovědnost nenesli oni nepostižení lumpové z minulosti, je záhadou. Rozfofrovali mnohem větší sumy a za daleko podivnějších okolností. Dnes, v době šetření na všem, by se nám ty stovky nenávratně zmizelých miliard náramně hodily. To napadne asi každého, kdo to musel ze svých daní posléze zaplatit. Ale odpovědní neodpovídají, museli by přiznat selhání a hajdy do lochu. Kdo ale kryje zločince, stává se stejným zločincem.
Kapacity z minulosti, zodpovědní za vytunelování mnoha bank a firem, si užívají zasloužený odpočinek. Slečna Neumannová, odpovědná za ekonomický krach lyžařských přeborů, přemýšlela ve stejných intencích. Však on to stát zaplatí, slíbil mi to přece premiér, a ten nelže. Jestliže dluhy nesplatili miliardoví zloději, pravděpodobně je nebude platit ani ona. V tom případě by je, podle logiky věci, neměli platit ani oni nešťastní přeživší majitelé zabavených lednic a rádií, pobývající v současné době, na rozdíl od oněch vysmátých zbohatlíků, pravděpodobně na pracáku nebo v blázinci.
Ale tenhle svět, bohužel, není o spravedlnosti.
