Kocáb se zbláznil

Jak se z oblíbeného muzikanta, bojovníka proti bolševikům a vymítače sovětského ďábla stát podezřelým  tunelářem investičních fondů, nesnášenlivou primadonou a komickým kašpárkem v politickém panoptiku, to předvádí jistý Kocáb.

Po jeho heroickém a všemi obdivovaném výkonu při vyhánění rudého bratra ze země, kdy co slíbil, to udělal, získal gloriolu všemi obdivovaného hrdiny. Vypoklonkoval okupanty a i přes obrovskou popularitu a nabídky ze všech stran tehdejšího politického spektra odolal a vrátil se k muzice. Byl na vrcholu popularity a zdálo se, že je jen otázkou času, kdy zasedne do prezidentského křesla.

Pak přišla kuponová privatizace a zmíněný hrdina se rozhodl angažovat se i v této oblasti. Se svým švagrem Kratochvílem založili investiční fond Trend, využili popularity a podařilo se jim nalákat mnoho lidí s vidinou velkých výdělků. Leč nestalo se a tento podnik byl za velmi podivných, dodnes neobjasněných okolností přiveden na buben a důvěřivci splakali nad výdělkem. Tehdy se neotřesitelná pozice neohroženého geroje poprvé, ale dosti znatelně otřásla a spousta lidí v zemi na něho změnila názor. Zmíněný pravil, že za nic nemůže a znovu se vrátil k muzice. Leč jeho povaha a charakter byly už poněkud nakřápnuté, tak se rozhádal se svým odvěkým kamarádem a spolubojovníkem Pavlíčkem a čekal na další možnosti. Jeho kapela už tolik netáhla a další dobrodružství, a samozřejmě výdělek, byly lákavé.

Pak se stalo něco, co dodnes většina občanů nechápe. Kocáb chytil hozené laso a stal se ministrem na podivném ministerstvu pro národnostní menšiny. Nikdo nechápe, k čemu nám takové ministerstvo slouží, ale designovaný i jeho mluvčí se tváří důležitě, vydávají důležitá prohlášení a dělají důležité skutky a tak je jistě důležitý i onen úřad. Ještě mu neoschlo razítko na jmenovacím dekretu a již vykřikl do světa, že jeho stěžejním úkolem je likvidace vepřína v Letech a instalace romského amátníku. Spasitel podcenil realitu a protože jsme země chudá, rozkradená, na tyto gigantické úkoly nejsou peníze, současná krize to ještě zatuplovala a z velkého slibu zbyl jen velký otazník. Sami Romové, až na pár ořetězovaných vajdů, kteří si z toho udělali zlaté koryto, o nějaký památník ani nestojí, radši by peníze na něj určené propili a je jim to celkem jedno. Zhrzený likvidátor hledal další případ, na němž by se zviditelnil a ejhle, zase Romové. Pochody nepřátel Cikánů, evidentně kladně přijaté místními znechucenými a bezbrannými obyvateli, zabavení sociálních dávek většinou tmavým nepřizpůsobivým neplatičům, okupace soukromého majetku odredovanými, anarchistickými a bezohlednými individui, to je program ministra pro národnostní menšiny. Zajímavé je, že se týká z velké většiny cikánů, neboť ostatní menšiny nemají ani zdaleka tolik problémů a žijí celkem v pohodě se starousedlíky a ještě zajímavější je to, že zmíněný si ze všech možných alternativ, jež nabízejí řešení, vždy zaručeně vybere to nejblbější a vydá se všanc veřejnému posměchu a odsouzení. Jeho mluvčí už radši nebere telefony a s novináři nekomunikuje, protože těch lapsů je moc a nestíhá.

Jestli je v této zemi něco zbytečného a trapného, je to Kocáb a jeho ministerstvo. Problémy, jež by mělo řešit nevyřeší, poněvadž je ani vyřešit nemůže. Všem zainteresovaným je řešení zjevné, pouze ti, jež o tom rozhodují, to vidí úplně jinak. Takhle se to, mistře nedělá, směle spějete k tomu, že se z vás stane nenáviděný nepřítel.