Státní svátek, na hradě se samolibým úsměvem nastartovaný prezident Klaus, před ním špalír natěšených laureátů státních cen a mezi nimi jeden úchyl s idiotským výrazem a mastným šedivým copem.
Ctihodní váleční veteráni, vědci a záchranáři, pár komediantů a jeden pomatenec. Stateční bojovníci proti komunistickému a fašistickému zlu i vážení zachránci lidských životů si ocenění zasloužili už dávno, nemuselo se s tím trapně čekat až do jejich skoro sta let. Můžeme polemizovat o vhodnosti ocenění herců a sportovců, ale co v této společnosti pohledává Knížák, to je pro mne záhadou. Tento arogantní a samolibý strašák, vynálezce největších hovadin, titulující se profesorem, asi úspěšně leze jinému šedivému profesorovi do kloaky a tak nejvyšší už s jeho oceněním nemohl dále otálet. Mohlo by se stát, že příště už z oněch nevábných míst nevyleze a i když je řádně umazaný, medaili si jistě zaslouží.
Kdo jiný umí tak krásně vytočit negramotnou veřejnost, než tento šílenec. A teď bude šílencem opentleným, to bude pro ty pobudy v podhradí ještě nepřijatelnější. Příště si pro medaili asi půjdou Kožený, Kajínek a Mrázek. Ten posmrtně, ale s nehynoucími zásluhami o něco, co nikdo nesmí vědět. To ví jen prezident, ale ten se zásadně nesvěřuje.
