...kdo své kroky přidal k tvým...

...to ví jen noc probdělá, a ta klípky nedělá... takže je to tajemství. O těch krocích taky určitě kromě noci něco ví třeba Šlouf, Dalík a mnozí jiní šíbři současné politické scény, kteří si z toho ale udělali slušnou živnost.

Umouněný Gottwald sedí v pekle a s radostí kvituje, jak jeho celoživotní činnost za rozbití české společnosti nepřišla vniveč. Jeho následníci jsou pilní a učenliví, zasloužili by si diplom, přemítá, ale určitě se jim dostane odměny v kotli, jako jsem se dočkal já sám, utěšuje se nakonec.

Mnoho let to tady bylo jasně narýsované, zkamenělé a nic se nesmělo měnit. Na jedné straně ODS, v čele s despotickým Klausem, na papíře pravicová, přes ulici ČSSD, jíž velel přiopilý Zeman, na stejném papíře levicová, obě dvě vrcholně demokratické a státotvorné. Ve skutečnosti ale přecpané všelijakými vychcánky a bezcharakterními zlatokopy ze všech světových stran, nejvíce však od bolševiků. Jakoby rudá knížka byla jediným předpokladem k výkonu jakékoliv činnosti ve státní správě, což je ovšem obrovský malér. Pak tu ale přebývá náš kostlivec ve skříni, místní nepřekabátění komunisté, kteří se sice tváří mírotvorně, potají se ale stále modlí ke Stalinovi a vyhlašují třídní boj. A k těmto dinosaurům se před každými volbami upírá zrak obou dvou státostran, neboť jejich vůdcové, jinak vzešlí z jejich lůna, by se s nimi za účelem lepších preferencí rádi spojili, ovšem zbytek pudu sebezáchovy jim to nedoporučuje. Oni lidi, alespoň někteří, mají ještě paměť.

Najednou je ale všechno jinak. Situace se zamotala, stav země je katastrofální, ke všemu ještě světová krize a nikdo neví, jak z toho ven. Kamarádi se rozkmotřili, zavilí nepřátelé se poplácávají po zádech a to je živná půda pro všelijaké kujce piklů a dodavatele nekonformních řešení. A že jich v české kotlině je, o tom netřeba pochybovat. Po nocích se aktivizují tajemné stranické buňky, mezi pražskými čtvrtěmi kmitají tajní kurýři a konspirační schůzky jako za zednářů probíhají nonstop. Ona končí legrace, jde o hodně, o koryta a o naši další luxusní a bezpracnou budoucnost, že soudruzi. Že je třeba ubrat přebujelému státnímu aparátu, se ví dlouho. Panáci to zjistili taktéž, i když pozdě, tak ale musíme tedy zkrouhnout všechny. Ovšem kromě soudců, poslanců a dalších ústavních činitelů. To je fakt síla. Všechna léta byla jakákoliv změna legislativy problém, nebyl čas, politická vůle a kdesi cosi. O tom, že expresní domluva napříč stranami je možná, nás přesvědčili všichni, když se jednalo o atak na výnos Ústavního soudu, jímž byla ohrožena existence současné sněmovny a stádo by muselo z klimatizovaných paláců ven, kde to fouká, je mokro a nechrání je ochranka a imunita. To by asi chcípáci neustáli.

Máme tady indiánské léto a s ním mnoho očekávání. Podaří se těžce zmítané zemi, dříve výkladní skříni Evropy, vymanit se ze sevření nepřátel a pokusit se znovu dobýt ztracené pozice? Nebo se definitivně zakope na hnoji a bude čekat, až ji sfoukne strašlivý vichr z východu? Příkladů kolem máme dost, pozitivních i negativních, stačí si vybrat.

Tak hodně štěstí.