Houbičky, neschovávejte se!

Neděle je den poněkud zvláštní. Pro někoho od slova nedělat, pro někoho dnem ryze pracovním. Jako je pátek malá sobota, je neděle takovým malým pondělkem. Nejlepší je, vydat se ráno na houby.

Nechal jsem se přesvědčit ženou k tomu, že nedělní ráno je jako dělané pro zdravou procházku na čerstvém vzduchu a tak jsme před sedmou vyjeli do lesa Kozelky s nadějí, že najdeme hub a uděláme něco pro své zdraví. Mnoho dní prší a nejinak tomu bylo i předešlé noci. V lese bylo mokro a nevlídno, z větví padaly obrovské kapky, všude jeden velký močál a tak jsme byli během chvilky úplně promočení. Klopýtali jsme přes pařezy, občas zapadli do bažin a omotáni kilometry pavučin sem tam objevili houbu. Byla to ale vždy pouze  houba nám neznámá a proto náš košík dlouho zel prázdnotou. Moje žena se pravděpodobně pohybovala po houbových stezkách, protože asi po půlhodině začala objevovat jedlé houby. Křemenáče, kozáky, babky, modráky a překvapivě i lišky, jež mnoho let v našich lesích chyběly. Já jsem úplný houbový analfabet, poněvadž jediné, co jsem objevil, byly obrovská muchomůrka červená na pasece, divoké prase v bahnisku a velkho pavouka ve své kapse. Je to tím, jak pravila žena, že ona má smysl pro detail, kdežto já pouze smysl pro nesmysl. Ukázalo se to fakticky ve chvíli, kdy má žena, kráčející v mých stopách uviděla krásného křemenáče, jehož jsem úspěšně přehlédl, ale všiml jsem si obrovské pavučiny, jež proti slunci tvořila velmi známý kosočtverec, jenž ovšem ona pochopitelně neviděla. Ještě mnoho míst jsme prochodili, dvakrát se navzájem ztratili a zase objevili, našli něco jedlých hub a nacpali se borůvkami. Komické zážitky nepočítám, ty vydaly za celý týden.

 Po dvou hodinách intenzivního houbaření jsme usoudili, že nebudeme vlčí a necháme něco i jiným návštěvníkům. Měli jsme poloplný košík, poškrábané obličeje a mokré oděvy. Měl jsem zážitek umocněn tím, že na kolo se mi vydělal nějaký velký pták, přes tvář mi zel škrábanec, jako bych se pral s medvědem a z nohavice mi doma vypadla žába. Padli jsme na zem a losovali, kdo přinesený úlovek oškrábe. Pak jsme jednohlasně odsouhlasili, že na další houby půjdema až za měsíc, to snad bude sucho a suchohřiby.