Život v české kotlině je pro občana psychicky čím dál náročnější. Soustavná denní dávka skandálů a křiváren, jimiž jsme neúnavně zásobováni, nás musí logicky donutit k absolutní otupělosti a rezignaci, nebo k sebevraždě.
Zdálo by se, že se naše země vyvíjí, že prochází nevyhnutelnou evolucí, která je důsledkem neustálého postupu vědy a lidského snažení. Je to tak, ale jedna forma přežití se rozrůstá nepoměrně větším tempem. Je to zločinnost, ta zde žije svým vlastním životem a nebere ohledy na nic a na nikoho. Zdá se, že se ji už i většinová společnost podřídila a zvykla si na ni jako na nutné zlo.
V prastarých lidských společenstvech platil pro všechny zákon jediný, ten silnějšího. Všichni to věděli, byli takto vychováváni a nikoho to nepřekvapovalo. S postupným zvětšovánín lidského mozku se zvyšovala potřeba regulace chování jedinců vůči společnosti a naopak a tak přicházely na svět první dohody, smlouvy a normy. Ty pak postupně dorostly do dnešních zákonů a staly se nedílnou součástí života všech.
Lidí slušných a bohabojných, ale i všelijakých šíbrů a lumpů, kteří si svoji živnost postavili na obcházení a porušování zákonů a s tím spojených požitků. Platí zde ovšem jedna pravda, a to že zločinci jsou vždy o krok vpředu před zákonodárci a vymahateli práva. Používají všemožné vymoženosti vědy a velmi sofistikovanými prostředky provádí své rejdy a unikají spravedlnosti.
Pak je tu ale ještě jeden aspekt, jenž se uplatňuje velmi rozšířeně i v české zemi. Je to nechuť a neochota odpovědných složek, které mají v popisu práce tyto patogenní jevy potírat. Ať už z titulu lajdáctví a šlendriánu, či z důvodu propojení a zainteresování sebe samého v těchto nezákonnostech. Nastává poté neřešitelná situace, kdy ten, kdo má ze zákona dohlížet na demokracii a potírat zločin, tak nejedná proto, že je součástí onoho zločinného spolčení a sám sebe logicky nezničí. Postupně se vše zametá pod koberce, upadá v zapomění a jedna levárna zakrývá druhou.
A i když se následně podaří rozmotávat podivné a neprůhledné spletence, nedochází posléze ani k obvinění z důvodů imunity či promlčení, ani k odsouzení, poněvadž oni postižení zmizí na druhý konec světa, kde pod ochranou země, s níž nemáme dohodu o vydávání lidí, dožijí v blahobytu. Přes moře se smějí naší nemohoucnosti a vzpomínají na své hrdinské činny na rodné hroudě. V zemi se to jen hemží ctihodnými lumpy a všemožní grázlové sedí v parlamentu a vyučují na českých školách etiku. Skutečně unikátní skanzen.
Toto když denně vidí a slyší řadový občan, platící vysoké daně ze všeho, otvírá se mu kudla v kapse a stává se z něho také potenciální lotr, poněvadž má chuť někoho zabít. Někoho cizího, nebo alespoň sebe samého.
