Bouře na venkově

Pro někoho je bouře vzrušující podívaná, pro jiného traumatický zážitek.

Oblaka letí nízko nad zemí, různě se vlní a krabatí, nad lesem se srazí, vítr jimi zacloumá,  zavlní trávou a obilím a z nebe začínají padat první kapky. Během několika chvil lije jako z konve, vítr bouří v korunách stromů, láme větve, z nebe sjede ohnivý nůž, okamžitě mocně zaburácí a  na zem padne olověná tma. Opožděný zajíc peláší za zahradou úvozem k lesu, přes pole marně pobízí pacholek s pytlem na hlavě vzpínající se koně s povozem, pod stromem na návsi zmateně kdáká vyděšená slepice a zmáčený kluk a děvče se marně snaží zahnat vyděšenou kozu do chléva. Ze střech se valí voda, naráží na cestu, rozstříkne se po fasádě a valí se jako potok po svahu k rybníku. Rygolem se vžene na hladinu, jež se divoce čeří a zmítá, vlnobití naráží do břehu a divoce jej rozemílá. Topoly na hrázi se zmítají ve větru, ohýbají, jejich větve se lámou a s praskotem padají do vody. Několik vyděšených kachen se shromáždilo pod břehem, kde rozčileně štěbetají a čekají na opožděnou, jež se divoce zmítá ve vlnách. Potemnělou oblohu křižují ohnivé šavle, hrom burácí jako v pekle a přes náves přeběhl obecní slouha, nesoucí pod kabátem zatoulaného a promáčeného čokla. V otevřených vratech stodoly ve statku nad rybníkem stoji několik postav sedláků, pokuřujíc, vzrušeně debatují, rozkládají rukama a pozorují provazy deště. Vypadá to, že ta hrůza nikdy neskončí. Do mohutného dubu pod lesem sjel se strašlivým rachotem blesk, odlomil silnou větev a odhodil daleko do pole. Poraněný strom zasténal a z čerstvé rány se kouří. S další mohutnou ranou se otřásla celá vesnice a jako na povel zhasla po vsi světla. V intervalech mezi hromy a blesky se ozývá ze stavení dětský pláč, lamentování matek a v chlévech, zmítajíc se na řetězech, vyvádí dobytek. Psi se krčí zalezlí v boudách, slepice sedí vzorně na hřadě, holubi na hambalku a ani nedutají. V oknech se rozsvítily hromnice a babičky, klečíc u oken, hlavy obnažené, svírají v žilnatých rukách růčence a drmolí své modlitby. Obloha se zmítá neustálými ohnivými řetězy, vítr a déšť bičuje střechy a zemi, stromy se ohýbají a lámou a přes vesnici se valí moře kalné vody s bahnem z okolních polí. Vše živé je tiché, pokorné a zalezlé v bezpečí. Všichni vzývají své bohy a doufají v návrat lepších dnů. Vítr se opře do lesa z posledních sil, hrom zaduní a pomalu se vzdaluje, déšť ustává a je jasné, že bouře odchází a přesunuje se podél řeky k soutoku. Vyjasňuje se, přestává pršet a vzduch je ostrý a čistý, až bolí na prsou a do vesnice se postupně začíná vracet život. V zahradě zapíská kos, na rybníce, protahujíc se, třepetají křídly kachny, z lípy u cesty se ozve hrdlička a na dvoře u potoka zaštěkal pes, jenž je ohluchlý, ale točí se na řetěze jako káča, od radosti. Ze vrat hostince vyběhly děti a jaly se odstraňovat nános větví a po potoce přes náves pustily lodičky z kůry. Na plotě zakokrhal kohout, z vikýře seskočila kočka a začal nový život po bouřce.