Všechny české televize se spojily a vyhlásily novou soutěž, galasuperšou na pokračování, jež hravě převálcuje minulé misky, bratry či superstary. Je to něco bombáckého, co tu dosud nebylo a dlouho poté zřejmě nebude. Nejde o nic menšího, než že startuje klání o politika tisíciletí.
Štáby zatím všechny detaily ze zákulisí tají, ale podle obvykle dobře informovaného zdroje, jež si nepřál být jmenován, tento nápad vzešel z oblasti uvnitř pražského hradu. Původní předpoklad byl neuvěřitelně velkorysý, poněvadž údajně zahrnoval do soutěže všechny politiky a státní úředníky, ale po důkladném posouzení reality bylo shledáno několik velmi pádných důvodů pro jeho zůžení.
Oním duchovním otcem myšlenky vyhlášení politika tisíciletí není nikdo jiný, než hradní šéf Klaus. To je prý tutovka, neboť ze záznamů velmi jemných nočních ruchových mikrofonů šéf ochranky Kvíčala analyzoval, že zpočátku neartikulované zvuky, podobající se syčení housera a jekotu mrouskající se kočky, vycházejí z hradní ložnice. A poněvadž z jiných záznamů hradního kamerového systému jednoznačně vyplývá, že v ložnici se šéfem není paní Livia, jež už tam mimochodem delší čas zásadně nechodí, ale rádcové Jakl a Hájek, kteří předčítají dětinskému nadřízenému pohádky, bylo jisté, že oněmi ruchy, které vstoupily do kvílivého monologu prezidenta, jsou úryvky z ruské básně O Karabasovi z Barabasu, jež prý patří mezi prezidentovi nejoblíbenější. A v napínavé partii, když vládce vyhlásí soutěž o titána gubernie, kterou ovšem umně zfalšuje ve svůj prospěch, vědom si své prohry z důvodů značné neoblíbenosti mezi poddanými, kdy i otrlý pohádkář Jakl se křižuje hrůzou, vykřikl prezident ona památná slova o podobné soutěži v Čechách. Poté se probudil, měl propocené pyžamo a chtěl se napít čaje z lebedy, svého zamilovaného. Hájek jej odvázal, poněvadž jako náměsíčného jsou nuceni ho poutat k lůžku a Jakl odkvačel do přípravny pro kýbl s čajem. Když se vrátil, byla ložnice prázdná a tak onen anonymní zdroj další informace bohužel nemá. Je však jisté, že ráno byl Klaus přistižen na toaletě, jak tajně píše příteli Putinovi a zve jej do Prahy, kde prý bude vyhlášen politikem tisíciletí. Chtěl mermomocí napsat i Obamovi, Chávesovi a Paroubkovi, ale po požití uklidňujících prášků opět usnul, probudil se, povečeřel chleba s játrovou paštikou a na dopisy zapomněl.
To jen na okraj ze zákulisí. Ještě pronikla informace, že Klaus si byl svým vítězstvím tak jistý, že prosazoval soutěžení všech ústavních činitelů, úředníků a státních zaměstnanců, ale bylo mu takticky naznačeno, že tak moc oblíbeným není a že by se nemusel umístit ani v první šestistovce. Po bleskovém zanalyzování stavu tedy prezident obrátil, že by ona soutěž mohla být o největšího makroekonoma tisíciletí, ale poněvadž makroekonomie je známa v naší kotlině pouze několik týdnů, bylo od nápadu upuštěno, je málo reprezentativní.
Zpráva o chystaném projektu způsobila na veřejnosti, ale hlavně v centráléch politických partají pozdvižení. Šéfové všech parlamentních stran okamžitě svolali tiskové konference, na nichž bylo představeno celkem několik desítek aspirantů na politika tisíciletí. Od samotných gigantů Topolánta, Ratha, Paroubka, Langera či Kalouska, až po Jandáka, Drymla, Burgermeistra, Jančíka, Šustra nebo Melčáka. Okamžitě se vyrojily zaručené informace o chystaných útocích na ono ocenění od takových kapacit, jako jsou Kočárník, Dyba, Grebeníček, Bartončík, Štěpán, Sacher, Čalfa a spousta dalších podobných. Pouze důchodce Zeman se neúčastnil všeobecného povyku a z venkovského hnízda vzkázal, že o jeho vítězství může pochybovat pouze úplný imbecil a kretén, což mu prý potvrdili i přátelé Šlouf a Grégr, a ti jistě vědí své. Potáhl z dýmky a ubezpečil okolní hnůj, že chystá pecku všech pecek. Poté se novináři v centrále Reuter dozvěděli, že onen dobrý muž připravuje něco ještě daleko bombastičtějšího, soutěž o nejlepší tlačenku a slivovici.
Soudružka učitelka Semelová se rozhodla prosazovat samotného Gottwalda a neustoupila od toho, ani pod hrozbou fiktivního vyloučení z partaje, protože pravda prý musí konečně už zvítězit. Několik obyvatel obce Zákolany vyhlásili aukci na prodej židle z místní hospody, na které sedával sám bájný Toník, když psal Rudou záři a výtěžek věnovat na podporu Zápotockého v soutěži. Totéž posléze chtěli učinit soudruzi v Dědicích a vydražit Klementúv hoblík, ale zjistilo se, že onen přiblblý syfilitik vůbec není z obce a vlastně se ani nevyučil.
Nová soutěž je ještě v plenkách, ale nikdo nepochybuje o překonání všech možných rekordů ve sledovanosti a oblíbenosti. I sám exředitel televize ZNOVA Železný potvrdil, že i on původně uvažoval o přihlášení a nepochyboval o vítězství, ale podle svých slov on vlastně není politik, ale kunsthistorik, čímž není co řešit.
Máme se tedy skutečně na co těšit. Až oni politici, jedno kteří, vystoupí na podiu v plavkách, jistě u televize bude sedět doslova celý národ. Jen není jasné, do jaké kategorie bude superpořad zařazen. Jestli komedie, nebo tragedie. Ale to je vlastně šumák, hlavně, že je sranda.
