Všechno jednou skončí aneb Můj podivný odchod do civilu
A bylo to... Dopustil jsem se trestného činu, byl jsem odvodovou komisí odsouzen a taky jsem si trest za to, že jsem se narodil jako kluk a nebyl jsem v mládí postižen obrnou, morem či akutní apatií ke všemu co zavání autoritou, odseděl... No odseděl... Spíš odběhal, odplížil a taky odpil... Prostě jsem byl na vojně....
Průběh mé prezenční služby jsem již popsal v několika článcích (snad jste je už četli) a teď se konečně dostávám k finále. Konečně se přiblížil den, kdy vyměním zelené trenýrky za módní slipy, sako vzor třiašedesát za džínovou bundu, kanady za tenisky a budíček za budík který mi oznamuje, že je třeba vstávat do práce....
Události z listopadu 1989, mne zastihly při úklidu neukliditelných garáží, ve kterých se ukrývaly tanky T-72. Všichni zvonili na náměstích klíči a já zvonil před vraty tankových hangárů, ocílkou o tupou kosu (kterou jsem držel v ruce poprvé v životě) a pokoušel jsem se sekat trávu..
A potom se to rozjelo, předseda praporního výboru SSM byl vyloučen (zjistilo se, že vůbec není členem SSM), předseda praporního výboru KSČ si začal prozpěvovat písničky Karla Kryla (asi zjistil, že není komunistou) a plukovní politruk se stal náčelníkem protiletadlové obrany... Ten však zůstal stále stejným magorem, jako před tím...
A armáda začala zjišťovat, jak ušetřit a jak zkrátit svým příslušníkům, nechtěný pobyt v kasárnách... A ujala se toho opravdu po vojensku, tedy stupidně... Podle nástupních ročníků se vojenská služba zkracovala a nějaký zelený statistik vymyslel vzorec, na výpočet délky dovolené vojáků ZVS... Byl to originální vzorec, čím déle sloužíš, tím máš kratší dovolenou.... A tak kluky, kteří nastoupili na osmnáct měsíců čekala dovolená třicetidenní a pro nás, kteří jsme tam museli být o pár měsíců déle, byla pouze čtyřiadvacetidenní.
Ale to bylo to poslední, co nám nějak vadilo... Vojnu zkrátili a civil se přiblížil! A já se rozhodl, že rychlý přechod ze zeleného života, do života bez rozkazů, buzerace a studených nedělních večeří, musí být pozvolný. A tak jsem se, na poslední dva měsíce své převýchovy z chlapce na chlapa, uchýlil do Vojenské nemocnice v Plzni...
Chvíli to trvalo, než jsem si zvykl na to, že mě po ránu místo dozorčího roty, budí krásná sestřička, že se nějak nekoná večerka a že dostávám jídlo, které se dá i jíst, ale musím přiznat, že to bylo příjemné. První den v nemocnici byl sice zvláštní, hned po přijetí mne svlékli do naha, hezká sestřička mne naložila na nějaký vozík a odvezla na sál...
Když jsem se probral, tak jsem nad sebou viděl krásný obličej další sestřičky a při pohledu do jejích velkých očí, jsem si myslel, že jsem umřel a kouká na mne anděl! No co chcete, po takové době v kasárnách!
Do kasáren jsem se vrátil až den před odchodem do civilu. Nechal jsem propadnout pár dnů dovolené a držel jsem se v nemocnici zuby nehty! Oddělení CH2, plzeňské vojenské nemocnice, mi připadalo jako ráj na zemi! Ale všechno jednou končí...
Byl to poslední listopadový čtvrtek roku 1990 a já se opět ocitnul v kasárnách... V kasárnách, ze kterých mezitím zmizel despotický velitel pluku (který si svůj odchod zpestřil neskutečnou buzerací všech vojáků a civilních zaměstnanců kasáren) a které jsem měl hned druhý den opustit i já. Všichni kluci už odevzdali svou výstroj a výzbroj a jen slavili. Tak jsem začal taky slavit... Co se týká výstroje a výzbroje, tak jsem neměl co odevzdávat! Všechno mi totiž ukradli!
Ale vyzkoušejte si shánět všechno to vojenské vybavení na poslední chvíli, když se ostatní baví a když jste tak slušní, že neumíte krást? Ale přesto jsem toho dost sehnal... Až na dva kabáty, které jsem ještě půl roku v civilu splácel...
Taky jsem slavil... dokonce se mi povedlo vyhodit dvě prázdné láhve z okna a málem jsem tím zabil nového velitele pluku! Ale to není nic proti kamarádovi, který se už od sedmé hodiny večerní pyšnil nárameníky velitele praporu, jenž v té době už době prožíval své oblíbené delirium tremens...
Ráno nás nahnali do jídelny, kterou jsme během chvíle zřídili, jako Sparťani vlak do Bystrice, ve filmu Proč! A potom všechny odvezli na nádraží a byli rádi, že se jich zbavili... Píšu všechny, neboť mne si tam nechali!
Sepisoval jsem protokol o tom, že jsem neuměl ukrást ty dva kabáty. Diktoval jsem novopečenému kapitánovi svou civilní adresu a docela jsem se pobavil. "Havlíčkova ulice? Ste si istý pán desiatnik, že sa tá ulice tak stále nazývá? Viete predsa, že sa všetko zmenilo! Kto to bol ten Havlíček? Nebol to dajaký komunista?" Nebyl! Ta ulice se tak stále jmenuje...
Jak já se těšil, že toho tajtrlíka pošlu někam do... Neposlal! Podal jsem mu ruku a jako jeden z mála jsem se s ním rozloučil. Ta obrovská nechuť, kterou jsem si celé to zelené období pěstoval, se nějak vytratila! Najednou mi bylo těch zelených mužíků líto a přál jsem jim jen to, aby se z té pakárny (kterou sice sami vytvářeli) dostali co nejdříve.... Já už byl konečně pryč! Přeji hezký den....
PS. Omlouvám se ze dlouhý článek a děkuji všem, kteří to dočetli až do konce... Další vojenské zážitky jsou zde.
Pavel Nitka
Vědátoři zase něco objevili aneb A k čemu to vlastně je?
Pořád jenom hledají planety, předpovídají počasí na Jupiteru, počítají nohy mnohonožkám, modelují šroubovici DNA vyhynulé žáby a podle ní zjišťují, jak měla vlhkou kůži po hodinovém pobytu na sluníčku, ale k čemu to je?
Pavel Nitka
Je pondělí a já už mám pro tento týden dobrý skutek splněn. I když...
I když netuším, jestli je příspěvek alkoholikovi na placatici vodky dobrým skutkem. Ale myslím si, že to dobrý skutek byl, pomohl jsem bližnímu k chvilkovému štěstí a to se cení.
Pavel Nitka
A která z našich televizí bude tu třetí světovou válku vysílat přímým přenosem?
Vyplatí se konečně ten povinný televizní poplatek, nebo nás zase ta proklatá ČT zklame? A nekoupí si náhodou exkluzivní práva pan Soukup? No uvidíme...
Pavel Nitka
Virtuální škamna zrušena aneb Chráníme vaše údaje až do roztrhání těla
Vždyť když nemůžeme ochránit vás, tak to uděláme alespoň s vašimi osobními daty. A začneme třeba tím, že vám přestanou chodit upozornění na narozeniny vašich bývalých spolužáků...
Pavel Nitka
Nechápu, proč toho Mirka nemají lidé rádi
Vždyť on je takový otevřený, lidový a úplně na všechno má odpověď. Snaží se být mluvčím celého národa a národ jej přitom nesnáší... A přesto nadále hrdinně bojuje...
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Nová odhalení z fakulty: studenti viděli vraha dřív, policie byla v budově víckrát
Premium Masový vrah David K., který v prosinci při střelbě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v...
Na důchodce zaklekli, chalífát neřeší. Němce děsí mdlé reakce jejich politiků
Premium Snímky stovek radikálních islamistů demonstrujících v ulicích severoněmeckého Hamburku, kteří...
Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali
Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...
Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní
Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 685
- Celková karma 13,62
- Průměrná čtenost 1629x
Nezávisle závislý nádeník, píšící jen tak pro potěšení.
Seznam rubrik
Oblíbené knihy
- Zdeněk Volný - Oko chiméry
- Zdeněk Volný - Dračí dny
- Zdeněk Volný - Vesmír je lotosový květ
- Jules Verne - Všechno
- Bernard Werber - Tanatonauti Cestovatelé za hranici smrti
- Bernard Werber - Říše andělů